Kdo vlastně vládne ve Volkswagenu?

Pokud by aktivističtí investoři a zástupci odborů věnovali méně času na vzájemné osočování a místo toho spolu více hovořili, kapitalismus by tím výrazně získal. Vezměme si za příklad německou automobilku Volkswagen. V pátek se objevily informace, že zástupce jejích odborů Bernd Osterloh přiletěl do Londýna, kde se setkal s institucionálními investory. Velký vliv, který odbory ve Volkswagenu mají, jsou jednou z příčin nespokojenosti akcionářů. Ti mají většinou akcie bez hlasovacích práv a domnívají se, že jejich hlasy nemají ve společnosti dostatečnou váhu. Chris Bryant z Bloomberg Gadfly hovoří o tom, že setkání zástupců odborů a investorů je proto téměř revoluční událostí. Co ale přineslo?

Osterloh sedí v dozorčí radě VW a tudíž promlouvá i do strategických kroků společnosti. Je proti snižování počtu pracovních míst a nefandí ani prodejům aktiv firmy. Zaměstnanci a odbory například zablokovali prodej výrobce motocyklů Ducati, který je sice známou značkou, ale generuje jen velmi malou část celkových tržeb koncernu. Investoři se zase domnívají, že VW trpí příliš vysokými náklady. Firma má více než 600 000 zaměstnanců, na výzkum a vývoj vynaloží ročně 14 miliard eur. Její portfolio obsahuje 12 různých značek a její valuace podle investorů trpí velkým diskontem konglomerátů. Domnívají se tak, že součet hodnoty jednotlivých částí VW je vyšší než současná celková hodnota společnosti. 

Zatvrzelí skeptici mohou o Berndu Osterlohovi hovořit jako o marxistickém buřiči, ale pravda není černobílá. Zástupce odborů totiž neprotestuje proti každému snižování nákladů. Před několika lety on sám vypracoval návrh na jejich osekání v segmentech s nízkou ziskovou marží. Dobře ví, že pokud nebude automobilka vydělávat, ohrozí to pracovní místa. Institucionální investoři by také neměli zavírat oči před tím, že VW musí brát v úvahu zájmy řady skupin a až poté učinit důležitá strategická rozhodnutí. 

Když Bloomberg informoval o tom, že Osterloh není proti větší nezávislosti v divizi výroby nákladních vozů pod značkami MAN a Scania, akcie si připsaly 1,5 %. To znamená, že kapitalizace se zvýšila o 1 miliardu eur. To není špatný začátek na cestě k hledání konsenzu mezi odbory a investory. Na druhou stranu by asi nebylo dobré, aby odbory pravidelně cestovaly do Londýna a hovořily s investory. Obchodované společnosti se totiž snaží směrem k trhům hovořit jasným a uceleným jazykem a lidé jako Osterloh nejsou přesně tím typem, který by se této politiky držel. Pokud ale na základě zmíněného revolučního setkání mezi prací a kapitálem dojde k potřebné restrukturalizaci, vyplatilo se. 

Zdroj: Bloomberg Gadfly