Elektromobily na špinavé uhlí, nebo čistý vítr?

Obnovitelné zdroje energie jsou povinně IN. Když Trump oznámil odstup od Pařížské dohody, slízl kritiku od mnoha státníků i korporací. Ty se předhánějí, kdo bude více „zelený a obnovitelný“. Jak to však vypadá pod pokličkou?

Například Apple se chlubil, že vydává dluhopisy, aby mohl implementovat více nazelenalé energie do svého výrobního procesu. PR aktivita skvělá. Co na tom, že Apple buduje nové sídlo, kam se dá dopravit pouze autem a kde je pro 14 tisíc zaměstnanců připraveno 11 tisíc parkovacích míst. Buďme rádi, že takové nápady se u nás nerealizují.

Zelená iluze elektromobilů

Akcie Tesla Motors se dotýkají nebes, i když firma neubránila piedestal nejhodnotnější americké automobilky. Investory zjevně netrápí, že firma vyrábí zlomek aut v porovnání s klasickými výrobci. O finanční kondici firmy se nediskutuje, Elon Musk je génius a basta. Kupovat akcie Tesly chce silnou víru, naopak při snaze o jejich shortování mnoha jedincům zhořkl úsměv. Já dodávám pohled, že podle studie Švédského environmentálního institutu („IVL Swedish Environmental Research Institute“) výroba jedné baterie do elektromobilu vyprodukuje tolik emisí, kolik vypustí klasický automobil za celých 8,2 roku provozu.

Jediná výhoda elektromobilu potom logicky tkví pouze v tom, že výroba potřebné energie se odehrává daleko od městských center. Odkud však elektřinu brát? Bohužel, nedrží každá země v ruce trumfy jako Norsko, kde vodní elektrárny vyprodukují 95 % potřebné energie. Považte přitom, že silně „pokrokové a zelené“ Norsko má hospodářství i rozpočet postaven na produkci něčeho tak nemoderního a zastaralého, jako je ropa a zemní plyn!

Jaderný umíráček

O jaderné energetice škoda mluvit. Některé země od ní nadobro odstupují (Německo, Jižní Korea), ty ostatní prakticky neumějí stavět reaktory nové v rozumném termínu a ceně. Odvětví, zdá se, může nadobro odumřít s odchodem svých expertů na důchodový odpočinek. Francouzi z Arevy si vylámali zuby nejen nad snahou správně vyslovit Olkiluoto, ale především v úsilí dostavět a zprovoznit na tomto finském ostrově nový reaktor. Velká Británie se už dekádu trápí s výstavbou elektrárny Hinkley Point a doufá, že za dalších deset let už budou reaktory dodávat elektřinu – za garantovanou cenu 92,5 GBP/MWh (s navyšováním o inflaci). Westinghouse, jaderná divize Toshiby, dokonce vyhlásila bankrot. Ano, já vím, prakticky celá česká politická reprezentace podporuje dostavbu Dukovan či Temelína, ale celosvětová debata je jinde. Řekl bych, že jádro elektromobily pohánět nejspíš nebude.

Špinavá výroba. Má to smysl?

Co na to investor? Situace v energetice je nesmírně komplikovaná, směsice strategických, obchodních i politických zájmů vede k mnoha paradoxům. Investice do klasické „špinavé“ energetiky je sporná. Dlouho klesala cena silové elektřiny na burze (na nabídkové straně se na trh přednostně hrne politicky podporovaná a dotovaná zelená energie, což v logice zákona nabídky a poptávky tlačí cenu elektřiny dolů), producentům klesly tržby a zisky, dividendy. Ostatně, chceme pálit uhlí, abychom mohli jezdit v elektroautech? Možným kompromisem by mohla být výroba elektřiny z plynu, ale hádejte sami, odkud jej Evropa dováží.

Větrná energetika. Vyšší, lehčí a úspornější

Existuje však jeden sektor, který se mi líbí: Větrná energetika. Dánsko světu dalo nejen kostičky Lego, ale také větrné turbíny. Vítr samotný má dvě disciplíny, a to větrné parky na pevnině (onshore) a větrné parky na moři (offshore). V současném energetickém mixu Dánska větrná energie už přesahuje 40% podíl a dál svižně narůstá. Větrná energie je podporována dotacemi čili stojí na pevné politické podpoře. Absence náhlé změny je důležitý investorský předpoklad. Délka a forma podpory se liší dle projektů a zemí, ale v posledních aukcích na větrné parky vítěz již akceptoval tržní cenu bez jakékoliv dotace! To rozkolísalo cenu akcií firem z odvětví, protože jde o skutečný průlom.

Jedná se o větrné parky, kterým se vrtule roztočí až na pomezí roku 2025. Fígl je v tom, že do té doby si odvětví troufá na dosažení dalšího výrazného technologického pokroku. Turbíny budou vyšší, lehčí, nákladově úspornější a zároveň vyrobí více elektřiny. Nejde o nic jiného než o pokračování trendu. První větrné parky počátku devadesátých let měly turbíny vysoké pouhých 35 metrů s kapacitou výkonu 0,45 MW, nyní už se instaluje kapacita 8 MW s výškou 195 metrů. Pouhé jedno otočení vrtule potom vyrobí energii pokrývající spotřebu domu na 29 hodin. Optimisté dokonce tvrdí, že v následující dekádě turbíny na moři budou vyšší než Eiffelova věž, tedy přesáhnou 300 metrů.

V Evropě pětkrát více a kdo dál?

V současné době je v Evropě instalováno 12,6 GW přímořské kapacity. V červnu dokonce vlády Německa, Dánska a dalších zemí podpořily plán, podle kterého se objem instalovaných kapacit v pobřežních vodách Evropy do roku 2030 zvýší na 60 GW, tedy zpětinásobí! Asociace Wind Europe ve své studii tvrdí, že evropská geografie umožňuje instalaci tolika větrných parků, aby jejich produkce kryla až 25 % celkové energetické spotřeby EU při průměrné výrobní ceně 54 eur/MWh (srovnejte s výší garantovaného tarifu z Hinkley Point).

Nejde ovšem jen o Evropu. O slovo se jasně hlásí Asie a nezávisle na Bílém domě i jednotlivé státy USA, Trump, neTrump. Vítr je stále mladá technologie, kde pokrok může přinést násobné navýšení výkonu a pokles nákladů o desítky procent, zatímco u starších technologií už jde v obou směrech o sotva procenta. To je třeba brát v úvahu pro investice, které budou uváděny do provozu v následující dekádě. Racionální výtka proti obnovitelným zdrojům je jejich nestabilita, řešení už se však rýsuje v podobě stabilizačních bateriových úložišť. Pokud se takové napojení distribuční sítě povede v rozumných nákladech, kus větru nakonec může pohánět i ony elektromobily.

Vítr v portfoliu

Je zjevné, že bez fosilních zdrojů se za našich životů neobejdeme, ale výrobci turbín a provozovatelé větrných parků by se měli v budoucnu těšit dostatečnému množství zakázek a tržeb. Takto nastavená výchozí situace by měla dělat radost investorům těch firem z odvětví, jejichž know-how je specifické a obtížně přenositelné. Trocha „větru“ do portfolia by měla do budoucna přispět ke kýženému výnosu.

Vývoj velikostí turbín. Zdroj: Bloomberg New Energy Finance

Jaroslav Vybíral
Twitter: @JaroslavVybiral

Pozice: Investiční analytik ČSOB Asset management

Autor v současné době působí jako akciový a kreditní analytik s regionální specializací na středo a východoevropské trhy s velkým důrazem na Turecko. Je součástí týmu strategické a analytické podpory pro fondy KBC a ČSOB v regionu. V minulosti působil ve společnosti PwC, kde se věnoval advisory a auditu finančních institucí. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze (Obor statistika a pojistné inženýrství), absolvoval studijní pobyt na Université catholique de Louvain v Belgii.

Zajímáte se o fondy ČSOB Asset Management? Více informací ZDE