Neobvyklý klid na akciových trzích: dobrá zpráva, nebo varování?

Když Donald Trump vyhrál prezidentské volby, zdálo se, že existuje jedna sázka na jistotu: Přichází velmi volatilní doba. V samotném Washingtonu se tak skutečně stalo, protože nekonvenční prezident vyvolává záplavu nejistoty v mnoha oblastech od mezinárodního obchodu až po zdravotní péči. Ovšem na Wall Street si nyní užívají jedny z nejklidnějších časů v historii. Ceny akcií a dalších aktiv jsou nejméně volatilní od finanční krize, otevírá svůj text v New York Times Neil Irwin.
 
Například v roce 2015 prošel index Standard & Poor’s 500 více než 1% změnou ve 29 % všech dnů, kdy se obchodovalo. Minulý rok už to bylo jen v 19 % případů. Letos ovšem klesl počet takových dnů na pouhých 3,5 %. A index volatility VIX minulý týden uzavřel na jedné z nejnižších úrovní za posledních 27 let:

Takový klid by byl pozoruhodný za každých okolností a v současné době to platí dvojnásob. Příčinou je zmíněná nejistota v politické oblasti, kdy v USA může dojít k obrovským změnám v obchodních dohodách, zdanění korporátního sektoru či v systému zdravotní péče. Příčiny mohou být jednak technického rázu – došlo například ke zlepšení v oblasti zajištění investičních rizik u velkých investorů. Ale i přesto je zřejmé, že něco tlumí pohyby akcií obchodovaných firem, a to nejen v USA. Podobný trend je totiž zřejmý i na zahraničních trzích a dokonce i u dluhopisů a měn. Nacházíme se tak v naprosto rozdílné situaci než po finanční krizi, kdy trhy citlivě reagovaly na jakékoliv nové zprávy ze všech koutů světa.

Možná je namístě podívat se na celou věc obráceně: Nedává současný klid na trzích mnohem větší smysl než neustálé divoké posuny tím či oním směrem? Proč by se vlastně měla hodnota obchodovaných společností měnit o více než 1 % každý jeden den z deseti? Vždyť jejich aktiva se tak rychle ani zdaleka nemění a platí to od Exxonu až po Google. Není ve skutečnosti rozumnější se domnívat, že jen málokdy může nějaká zpráva tak moc změnit schopnost těchto firem generovat hotovost?

Je pravda, že nyní čelíme řadě scénářů, které mohou mít na hodnotu společností velký dopad. Stačí připomenout brexit či dokonce úvahy o tom, zda EU vůbec přežije. Pokud ale volatilní pokrizové roky investory něco naučily, pak je to následující: Ti, kteří reagují příliš citlivě, nakonec prohrají. Bylo to zřejmé třeba i z toho, jak trhy reagovaly na schvalování dluhového limitu v USA. V roce 2011 se dostavily velké pohyby trhu, protože někteří investoři sázeli na možnost defaultu americké vlády. V roce 2012 už ale politické spory spojené se schválením dalšího zvednutí limitu vytvořily jen mírné tržní vlnky.

Paradoxem je, že nízká volatilita by mohla banky, hedge fondy a další instituce motivovat k tomu, aby podstupovaly vyšší riziko. Následně by tak stabilita finančního systému klesla a časem by volatilita znatelně narostla. Velké pohyby trhu jsou také signálem pro politiky, že dělají něco dobře či špatně. Pokud trh nereaguje, tyto signály chybí. Možná právě to je největší riziko, které současné období klidu na akciových trzích přináší.