Odbory nechtějí zákon o univerzitních nemocnicích. V první řadě by se dle nich měla řešit personální krize

Zákon o univerzitních nemocnicích podle odborů neřeší aktuální problémy českého zdravotnictví a naopak znamená riziko odprodeje majetku fakultních nemocnic. Velkou otázkou také je, co bude s dluhy těchto zdravotnických zařízení. Pokud tedy budou předčasné volby a úpravu by se nepovedlo schválit, bylo by to dle Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP) dobře. Na druhou stranu by se ale neprojednala novela zákoníku práce včetně pozměňovacího návrhu sjednocujícího mzdy a platy, v níž odbory vidí nástroj k nápravě alarmujících rozdílů v odměňování v českých nemocnicích.

„Každý asi v zákoně čteme něco jiného. Pan ministr říká, že zákon bude garancí poskytování superspecializované zdravotní péče v České republice, zatímco my v tom vidíme spíše ohrožení,“ říká předsedkyně OSZSP Dagmar Žitníková. „Fakultní nemocnice fungují dobře a nevíme, z jakého důvodu by měly měnit svou právní podobu. Chceme, aby měli všichni pacienti možnost být vyšetřeni a zdravotnický personál měl odpovídající podmínky, což připravovaný zákon nedává,“ domnívá se Marie Preisová, zdravotně sociální pracovnice ve FN Brno.

Odbory vnímají hned několik problémů. Vadí jim například, že byl zákon podán na konci volebního období a v rychlosti, kdy ministerstvo zdravotnictví požádalo o sloučení připomínkového řízení a zkrácení lhůt na pět dnů. Taková doba je dle OSZSP na posouzení závažné změny neúnosně krátká, nemluvě o tom, že neproběhla diskuse, nenašel se základní konsensus a připomínky odborů ani zaměstnavatelů nebyly vypořádány. Ke každému právnímu předpisu by také měly být vypracovány ekonomické dopady, v tomto případě však ministerstvo požádalo, aby RIA zpracována být nemusela.

„RIA byla vypracována k předchozímu návrhu zákona o veřejné neziskové zdravotnické organizaci, který byl v prosinci 2016 stažen z programu jednání vlády a z něhož stávající vládní návrh zákona o univerzitních nemocnicích vychází. Vzhledem k RIA vypracované k předchozímu návrhu zákona nebyla RIA vypracována na základě výjimky povolené předsedou Legislativní rady vlády podle čl. 76 Legislativních pravidel vlády,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová, která zdůrazňuje, že vládní návrh zákona o univerzitních nemocnicích byl vypracován zcela v souladu s legislativními pravidly vlády.

Hrozí prodej majetků?

Podle odborů by ovšem úprava znamenala největší odstátnění majetku za poslední dvě desetiletí. Fakultní nemocnice přitom představují majetek v hodnotě desítek miliard s ročním obratem okolo sto miliard korun. V původním ministerském návrhu byl ovšem obsažen paragraf 41, který by umožňoval během několika měsíců sloučit, rozdělit a rozprodat z ministerstvem zřizovaných organizací vesměs cokoliv, pokud by to odsouhlasilo ministerstvo zdravotnictví a financí. „V podstatě by to znamenalo na chvíli zhasnout, tedy situaci, kterou známe z dob privatizace v devadesátých letech minulého století. Tento nebezpečný paragraf byl kvůli vlně odporu, kterou vyvolal, ze zákona odstraněn. Hrozí však, že jej do návrhu snadno a nenápadně vrátí některý poslanec,“ píší odbory v tiskové zprávě.

[infobox-cela-sirka]„Jako největší problém vidíme možnost rozprodeje majetku, který v nemocnicích je. Bylo by tedy možné udělat to, že se nemocnice se souhlasem ministerstva zdravotnictví a financí rozhodne rozprodat například některé lukrativní pozemky nebo části svých budov. Pak by mohl být problém s poskytováním zdravotní péče,“ poukazuje Žitníková.

A co na to ministerstvo? „Zárukou zabezpečující, že nedojde k privatizaci, je ustanovení zákona, které umožňuje univerzitní nemocnici „zcizit“ nemovitou věc pouze s předchozím souhlasem ministerstva zdravotnictví a ministerstva financí,“ reaguje na výtku Štěpánka Čechová.

Nejasnosti kolem dluhů nemocnic

Další obavou odborového svazu je to, že v souvislosti s návrhem zákona nebyly vyčísleny závazky nemocnic z minulých let a také to, jaké by měly po změně právní formy dopad na fungování zařízení. V návrhu není řešena ani možnost státní podpory a bylo deklarováno, že ekonomikou nemocnic se zákon zabývat nebude.

„Některé fakultní nemocnice mají dluhy. Ministerstvem bylo sděleno, že budou určitým způsobem oddluženy formou půjček. Ptáme se, jak chcete oddlužit nemocnici, když má dluh tak velký, že garance na půjčku není možná,“ poukazuje Preisová s tím, že třetina nemocnic má dluhy z minulosti. „Aby fakulty, třeba Masarykova univerzita, dostala závazky sv. Anny, nám přijde absurdní,“ doplňuje Žitníková.

Úprava také stanoví, že další zásahy do chodu nových univerzitních nemocnic budou možné jen zákonem, tedy značně složitě a zdlouhavě. Není také zohledněno, že dosud ministerstvo provádělo některé nákupy centrálně, aby snížilo náklady.

„Z hlediska laxní úpravy v oblasti majetkové a propojení nemocnice s ekonomikou se obáváme toho, aby část velkých fakultních nemocnic neskončila v konkurzu,“ říká Žitníková. „Teď se všechno drželo v jednom balíku a zodpovědné bylo ministerstvo – jednou dobře, jednou možná trochu hůře, když vzpomeneme na kauzu na Homolce, ale to je otázka selhání lidského faktoru a kontroly, ne systému. Pro nás jsou stávající příspěvkové organizace, kdy stát může vstupovat prostřednictvím ministerstva zdravotnictví do fakultních nemocnic a regulovat poskytování zdravotní péče, nejvyšší garancí. Naplňuje to ústavní právo. Máme přitom špatné příklady z minulosti, když se transformovaly bývalé krajské nemocnice – část se jich pronajala, část prodala. Existují sice smlouvy, které by měly zabezpečovat poskytování zdravotní péče v nemocnicích, ale dnes se vymáhají velmi těžce. Do fakultních nemocnic však může stát vstupovat přímo,“ dodává Žitníková.

Podle odborů přitom úprava i její obhajoba připomíná návrhy z dob ministrování Leoše Hegera (TOP 09) a Tomáše Julínka (ODS). „Podobnost některých řešení ve vládním návrhu zákona s návrhy vypracovanými ministerstvem zdravotnictví v předchozích volebních obdobích je dána věcnou i právní povahou problémů, které jsou řešeny. Například problémy týkající se hospodaření fakultních nemocnic a financování jejich činnosti do značné míry souvisejí se skutečností, že fakultní nemocnice nemají vlastní majetek a hospodaří s majetkem státu. Proto předchozí návrhy i stávající vládní návrh zákona vycházejí ze stejného věcného řešení, jehož podstatou je převedení uvedeného majetku státu do vlastnictví univerzitních nemocnic. Obdobně společné věcné řešení předchozích návrhů a vládního návrhu zákona je i v případě problémů týkajících se spolupráce fakultních nemocnic a vysokých škol. Jako vhodné řešení se jeví zakotvení nových orgánů univerzitní nemocnice – rady univerzitní nemocnice a akademické rady, v nichž budou zastoupeny také vysoké školy, což zajistí jejich účast na řízení univerzitní nemocnice, včetně rozhodování i ve věcech podmínek pro praktickou a klinickou výuku studentů a společnou vědeckou, výzkumnou a vývojovou činnost,“ uvádí k tomu Štěpánka Čechová.

Rozdíly mezi platy a mzdami se prohlubují

V první řadě si ale odboráři myslí, že nový zákon o univerzitních nemocnicích v tuto chvíli vůbec není nutný. České zdravotnictví má totiž mnohem akutnější problémy, než je řešení kompetencí a zaměstnávání lidí z univerzitní a nemocniční sféry – totiž nedostatek personálu obecně.

„V současné době je personální politika fakultních nemocnic velice špatná. Chybí nám odborný personál, chybí nám sestry a řeší se to různě,“ konstatuje Preisová, podle které není záruka, že se kvůli nedostatku lidí nebudou zavírat lůžka a slučovat nemocnice.

„V České republice neexistuje nemocnice, kde by nechyběly zdravotní sestry, sanitáři, ošetřovatelky – veškerý zdravotnický personál. Situace je taková, že mladé sestry do praxe nepřicházejí a ty starší buď odcházejí do důchodu, nebo už stávající personál není schopen obsloužit tolik pacientů, kolik na oddělení je. Péče je mimo realitu, takže na jednu sestru bývá často i více než 30 pacientů. Obáváme se toho, že péče o pacienty bude čím dál horší, ne-li tristní až kritická,“ říká k tomu Andrea Drexlerová ze Slezské nemocnice v Opavě. „Bojíme se toho, že budou uzavírána nejen oddělení, ale celé nemocnice,“ dodává.

Podle Žitníkové zdravotnický personál očekával zlepšení, a to například v souvislosti se slíbeným zvýšením příplatku za směnnost. S demisí vlády však bude naplnění vládních slibů obtížné. K tomu se přidává prohlubující se rozdíl mezi odměňováním v nemocnicích státních a těch, které vyplácejí svým zaměstnancům mzdu. Zatímco platy se od roku 2015 do 2017 zvedly v součtu o 20 procent, personál obchodních společností měl nezřídka smůlu.

„V některých nemocnicích bylo navýšeno pouze částečně a v některých ani ne od 1. ledna, ale třeba od 1. března nebo od dubna,“ uvádí Miluše Váňová z Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s. Navýšení mezd, které bylo přislíbeno, tak skutečně proběhlo asi jen ve třech krajích. „Kolegyně z jedné nemocnice nám řekly, že mají základní tarifní mzdy ve výši úrovně zaručené mzdy, která je 15 700 korun. K tomu mají pohyblivé složky, ale v té nemocnici se sestra dostane zhruba na 21 tisíc měsíčně hrubého. Základní tarifní tabulka dnes u sestry začíná na nějakých 19 500 korunách a u sestry specialistky na ARO nebo JIP se může základní plat dostat až k 30 tisícům. To je obrovský rozdíl, i když je práce vesměs stejná,“ doplňuje Dagmar Žitníková.

Odbory žádají garantovanou síť nemocnic

Odborářka tak považuje za absurdní, že se v současné chvíli řeší zákon o univerzitních nemocnicích, ale neřeší se nedostatek nemocničního personálu. „Tento návrh zákona neodpovídá tomu, čemu by odpovídat měl. Opakovaně jsme požadovali, aby se tu vytvořila garantovaná síť nemocnic, aby existovaly záchytné body pro pacienty a byla tu jistota pro zaměstnance,“ zdůrazňuje Dagmar Žitníková s tím, že odbory poslance vyzvou, aby projednávání zákona o univerzitních nemocnicích přerušili a naopak podpořili pozměňovací návrh Jaroslava Zavadila (ČSSD) k novele zákoníku práce, který sjednocuje odměňování mzdou a platem. Schválená zákonná úprava totiž na rozdíl od vládních nařízení, nad nimiž se nyní vznáší velký otazník, poskytuje mnohem větší jistotu, že se jen tak nezmění.

Že by ale pozměňovací návrh mohl projít, zatím příliš nevypadá. „Když se s poslanci bavíte individuálně, spousta jich problém chápe a podpořili by to. Pak ale přijde na politické dohody v politických klubech a situace je jiná. Myslím, že je to špatně a měli by se rozhodovat dle toho, jaký je většinový názor. Já tedy doufám, že alespoň někdy zvítězí demokracie a většinový názor,“ neztrácí naději Žitníková.

Pokud by ovšem byl schválen zákon o univerzitních nemocnicích, zatímco pozměňovák sjednocující mzdy a platy ne, obávají se odbory, že by naopak mohlo přibýt zaměstnanců, kteří budou v nemocnicích pobírat mzdu. „Pro nás je zákon o univerzitních nemocnicích závažný a důležitý, protože je v něm sice napsáno, že jsou zaměstnanci odměňováni platem, ale je to jen v režii změny dalších zákonů, to znamená zákoníku práce. Pokud by ustanovení ze zákona vypadlo, znamenalo by to ztrátu garance tabulkových platů v největších organizacích,“ upozorňuje Žitníková.