Vypořádání připomínek novely OSŘ: Ministerstvo u exekucí trvá na hrazení nákladů při srážkách ze mzdy

Ministerstvo spravedlnosti stále trvá na tom, aby se exekuované osoby podílely na úhradě nákladů, které má zaměstnavatel v souvislosti s prováděním srážek ze mzdy. Toto ustanovení má za cíl kompenzovat náklady zaměstnavatelů spojené se zaměstnáváním osob v exekuci.

Vyplývá to z vypořádání připomínek k novele občanského , v němž reagovalo například na výhrady ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jana Chvojky a dalších resortů. „Výpočet nezabavitelné částky je podle resortu nastaven tak, aby zohledňoval oprávněné zájmy povinného, jím vyživovaných osob, oprávněného, případně soudního exekutora a rovněž aby povinného motivoval ke zvyšování jeho příjmu, a navržená právní úprava směřuje ke koncentraci řízení proti jednomu dlužníku u jednoho soudního exekutora,“ uvádí dále MS.

„Je pravda, že současná úprava exekucí srážkami ze mzdy je neefektivní a zatěžující. Zaměstnavatelé čelí jednak značné komplikovanosti a náročnosti výpočtu nezabavitelné částky a současně podléhají povinné součinnosti s exekutorskými úřady. Problematické je to zejména u osob s vícečetnými exekucemi, kterých je přes 75 %. Tehdy je nutné komunikovat s mnoha exekutory a správně vypočítávat exekuované částky. Náklady přitom nese zaměstnavatel sám. Takový systém je neefektivní a drahý. Představuje také významnou bariéru zaměstnávání osob v exekuci,“ konstatuje ministr.

Přednost i před výživným

Problém je v tom, jak konstatuje dále, navrhované opatření dále zvyšuje dluhy povinného, jelikož se tyto navýší o paušální náhradu nákladů, ale i o úroky z prodlení způsobené tím, že zbytek dluhu je uspokojen později. Navržené řešení tak podle něj de facto zvýhodňuje jednu skupinu (zaměstnavatele) na úkor skupiny jiné. Prohlubuje tím jednak sociální problém, a zároveň se vystavujeme riziku, že podobné nároky budou poptávat další subjekty, které mají v souvislosti s exekučním procesem zvýšené náklady – banky spravující účty povinných, provozovatelé poštovních služeb a podobně. „Domníváme se, že nelze existující nevyhovující situaci řešit tím, že se bude jedné skupině přiznávat finanční kompenzace a zároveň bude její nárok upřednostněn před všemi ostatními pohledávkami, které navíc vznikly dříve. Dokonce i před zapodstatovými pohledávkami – například výživným. Tento postup je již ze své podstaty nesprávný. Je nutné řešit primárně příčinu problému. V tomto případě například tím, že se zjednoduší výpočet nezabavitelné částky, nastaví se jasná pravidla komunikace mezi zaměstnavateli a exekutory, zavede se efektivní způsob slučování exekucí, či se přímo uzákoní místní příslušnost soudních exekutorů.“

Jak dále vyplývá z uplatněných připomínek, rovněž podle vedoucího Úřadu vlády ČR jde o sporné ustanovení. „Jakkoli lze vítat fakt, že jím dochází k odstranění ústavně problematické nucené povinnosti zaměstnavatelů bez náhrady, jde o úpravu, která dále komplikuje a prodražuje exekuční řízení, což jsou obecně problémy, kterým má právě tato novela čelit. Pokud bude rozhodnuto o zařazení této úpravy do OSŘ, tak je ovšem z důvodu ústavní rovnosti třeba ji rozšířit i na další osoby, které mají dnes uloženou nucenou povinnost součinnosti bez náhrady, a to konkrétně banky v agendě postihu účtu.“ Stejně tak nedoporučuje, aby náhrada nákladů plátce mzdy byla přednostní pohledávkou s takovou intenzitou, že bude mít přednost dokonce před pohledávkami výživného, pohledávkami náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či pohledávkami náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy.

Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek by upřednostnil zjednodušení při provádění srážek ze mzdy než zavádět náhradu nákladů pro zaměstnavatele na úkor práv povinných a oprávněných. „Úpravu v navrhovaném znění považujeme za asociální, neboť by vedla ke stavu, kdy nejvíce peněžních prostředků při provádění exekuce by neobdržel oprávněný, ale zaměstnavatel. Návrh navíc neobsahuje žádný princip kontroly zaměstnavatelů, zda si ponechávají náhradu nákladů ve správné výši, a rovněž není zaveden žádný funkční opravný prostředek, kterým by se mohl povinný domáhat ochrany v případě nesprávně stanovené náhrady nákladů, přičemž zřídit nápravu nemůže ani soud či exekutor, neboť k tomu není vybaven žádnými procesními prostředky,“ kritizuje ve svých připomínkách. Bělobrádek dále upozorňuje na to, že se v exekuci často nachází méně majetné osoby se špatnou pracovní pozicí, s čímž je spojen i jev časté fluktuace, případně opakované uzavírání krátkých smluv na dobu určitou. Každému novému zaměstnavateli, nebo při každém novém smluvním vztahu, vznikne právo na jednorázovou náhradu ve výši 500 Kč, což při vícečetných exekucích stejně způsobí, že srážky ze mzdy nepůjdou provádět. „Domníváme se dále, že náhrada nákladů plátce mzdy má být stanovena přímo v zákoně, a to ve výši 100 Kč,“ uzavírá místopředseda vlády.

Řešení sociálního problému

Podle Ministerstva spravedlnosti předkládaná právní úprava směřuje nejen k tomu, aby byly částečně uhrazeny náklady plátce mzdy, ale také k tomu, aby pro zaměstnavatele bylo výhodnější povinné zaměstnávat, a určitý sociální problém tedy řeší. Výpočet nezabavitelné částky je podle MS nastaven tak, aby zohledňoval oprávněné zájmy povinného, jím vyživovaných osob, oprávněného, případně soudního exekutora a rovněž aby povinného motivoval ke zvyšování jeho příjmu, a navržená právní úprava směřuje ke koncentraci řízení proti jednomu dlužníku u jednoho soudního exekutora. Způsob uhrazení jednorázové náhrady plátce mzdy byl do návrhu zařazen z technických důvodů: v exekuci by nepřednostní uhrazení znamenalo, že by plátce mzdy musel příslušnou částku zaslat exekutorovi spolu se všemi srážkami, exekutor by mu ji následně zaslal zpátky. „Přednostní uhrazení nákladů spojených s prováděním exekuce není v platné právní úpravě nijak neobvyklé (např. § 320h odst. 2 písm. a) o.s.ř.),“ uvádí dále Ministerstvo s tím, že navržená právní úprava je založena na vyvážení zájmů plátce mzdy, oprávněného, povinného a případně soudního exekutora; aby náhrada nákladů povinného nadměrně nezatěžovala, bude poskytována jednorázově tak, aby přispěla k náhradě nákladů plátce mzdy, které jsou nejvyšší právě v prvních fázích výkonu rozhodnutí. „Navržené technické řešení provádění srážek ve prospěch plátce mzdy bylo zvoleno proto, že je administrativně nejjednodušší, povinný se bude vůči plátci mzdy moci domáhat případné nesprávně sražené náhrady pomocí žaloby z bezdůvodného obohacení.“ MS navíc nepředpokládá, že by náhradu nákladů měl obdržet i další plátce mzdy.