Ministerstvo spravedlnosti částečně vyhovělo Chvojkovým námitkám ohledně chráněného účtu

Způsob, jakým Ministerstvo spravedlnosti navrhuje v novele občanského soudního řádu institut tzv. chráněného účtu, se nelíbí ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu  Janu Chvojkovi. Návrh je podáván spolu s novelou Exekučního řádu.  „Ačkoliv vítám snahu konečně vyřešit tento dlouho diskutovaný problém, kdy povinným jsou z jejich bankovního účtu exekuovány i prostředky, které jsou exekučně nepostižitelné, navržený způsob je velmi komplikovaný, pro všechny strany zatěžující a v praxi použitelný jen v omezené míře,“ konstatuje v rámci vypořádání připomínek. Ministerstvo částečně námitkám vyhovělo.

Z návrhu není podle něj zřejmé, zda musí povinný žádat každý měsíc o nezabavitelnou částku a to vždy s předstihem do konce předcházejícího měsíce. Zároveň jestliže musí povinný výslovně žádat o zřízení chráněného účtu, pak o tom musí být také informován – například v usnesení či exekučním příkaze, který se týká přikázání pohledávky z jeho účtu. Není také zcela zřejmé, jak se bude postupovat v případě souběhu více exekucí, zda bude povinný muset veškeré dokumenty prokazovat opakovaně a vůči různým exekutorům. „Bylo by vhodné, aby probíhala automatická komunikace mezi exekutory navzájem v případě, že jedna exekuce je úspěšně vymožena a nastupuje na řadu nová u jiného exekutora. Bylo by také vhodné definovat, zda banka ověřuje platnost jednotlivých dodaných potvrzení a současně jakou částku banka blokuje v okamžiku nabytí právní moci usnesení – zda celou nebo poníženou o nezabavitelnou částku. Návrh se také nezmiňuje o jakýchkoli lhůtách, ve kterých musí jednotliví aktéři konat, zejména pak exekutor.“ Celkově se navržené řešení jeví Chvojkovi jako velmi složité, klade značné nároky na všechny zúčastněné – povinného, soudního exekutora i bankovní instituce. Jeho praktická realizace bude jen velmi obtížná.

Složité prokazování

Zavedení druhé úrovně a duplicitního způsobu výpočtu nezabavitelné částky vychází z koncepce tzv. P-konta, což je řešení fungující v Německu. Nutno však podotknout, pokračuje ministr, že pravidla a způsob výpočtu nezabavitelné částky jsou v Německu zcela odlišné, především v tom, že tam jsou srážky prováděny pouze na účtu. Nelze na české poměry aplikovat zvolené řešení jen z určité zčásti. Takto navržené řešení způsobí, že budou vedle sebe existovat dva způsoby výpočtu nezabavitelné částky, kdy druhý způsob použitý na bankovním účtu bude nelogicky duplikovat výpočet první, již provedený u zdroje. V praxi to bude vypadat tak, že zaměstnavatel bude zjišťovat počet vyživovaných osob (manžel/manželka, děti, jiné vyživované osoby), spočítá exekuční srážku, kterou odešle exekutorovi, a nezabavitelnou částku, kterou poukáže na bankovní účet povinného. Tam bude muset povinný, aby se k této částce dostal, vše velmi složitě prokazovat znovu, včetně získávání dokumentů (průměrný příjem, vyživované osoby…). Na základě dokumentů, které musí povinný dodat exekutorskému úřadu či bance, pak bude výpočet probíhat znovu, velmi pravděpodobně s odlišným výsledkem, protože bude vycházet z průměrného příjmu. „Toto je přitom podle mne jednak nelogické, jednak nepřijatelné.“

Chvojka ve svých námitkách upozorňuje rovněž na nerovné postavení povinných při různých způsobech výplaty příjmu. OSŘ v § 278 totiž uvádí, že povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka (nezabavitelná částka) určená k uspokojování základních životních potřeb svých a těch, vůči kterým má povinný vyživovací povinnost. V případě výplaty v hotovosti při srážkách ze mzdy je „nezabavitelnost“ této částky garantována přímo zákonem. V případě výplaty na bankovní účet však musí povinný podat žádost (doloženou řadou dokumentů, navíc z velké části duplicitních) a de facto tak o tuto částku „bojovat“, jakkoliv je účelem právní úpravy mu tuto částku zachovat, což potvrzují i např. § 299 odst. 2 či § 317 odst. 2. „Z toho tedy plyne, že povinný by měl tento svůj nárok realizovat v co nejpřístupnější formě. V praxi však naznačené řešení povede dále ke znevýhodnění osob pobírajících příjmy na účtech, k prohlubování finančních problémů povinných a přetrvávající preferenci výplat v hotovosti, což je přitom v rozporu s rozvojem moderní ekonomiky a platebního styku.“

Prokazování počtu vyživovaných osob

Problém vidí Chvojka i při prokazování počtu vyživovaných osob, neboť z návrhu není jasné, na základě čeho bude povinný prokazovat vyživované osoby. Podle zákona má tuto skutečnost potvrdit státní orgán, aniž by zákon specifikoval, o který orgán se jedná či na základě čeho to má zjistit. Občanský zákoník upravuje výživné mezi manžely (§ 697 a násl.) a mezi předky a potomky (§ 910 a násl.), zákon o registrovaném partnerství upravuje výživné mezi partnery (§ 10 a násl. zákona). „Je nutno přitom mít na paměti, že vyživovaná osoba je obecně osoba, která není schopna se sama živit (§ 911 občanského zákoníku), jde tedy o faktickou situaci. Návrh by tedy měl obsahovat možnosti pro osobu prokázat tuto faktickou situaci, aniž by to však pro ni bylo příliš komplikované a nepřístupné. Pro inspiraci lze použít i současný systém deklarování vyživovaných osob při srážkách ze mzdy, který již dlouho dobře funguje.“

Za nevhodné řešení považuje i „mnohost“ chráněných účtů. Podle odst. 10 může mít povinný pouze jeden chráněný účet. Návrh ukládá odpovědnost za dodržení tohoto pravidla povinnému. Výkon exekuce je přitom výkonem státní moci a její řádný průběh je odpovědností státu. „Máme-li rejstřík exekucí, není nic snazšího, než do něj zapsat číslo chráněného účtu. Zřízení druhého chráněného účtu pak nebude možné. Takto bude moci být cíle dosaženo za minimálních nákladů na všech stranách. Z výše uvedených důvodů navrhuji celý návrh tzv. chráněného účtu kompletně přepracovat. Jako vhodné řešení navrhujeme, aby povinný jednorázově prokázal, že příjem připsaný na účet je exekučně nepostižitelný (jedná se o nezabavitelnou částku důchodu či mzdy, dávku státní sociální podpory či jiný exekučně nepostižitelný příjem) na jednoduchém formuláři, potvrzeném zaměstnavatelem, ČSSZ, Úřadem práce či jinou institucí. Alternativně navrhuji systém označení plateb připsaných na účet konstantním symbolem, který jednoznačně identifikuje exekučně nepostižitelný příjem. Požaduji upravit návrh tak, že číslo chráněného účtu bude uvedeno v rejstříku exekucí, kde si banky budou moci ověřit, zda povinný už nějaký chráněný účet má či nikoliv.

Návrh představuje kompromis

Jak vyplývá z vypořádání připomínek, MS námitkám částečně vyhovělo. O převedení chráněné částky nebude třeba žádat každý měsíc, z návrhu jednoznačně plyne, že povinný bude žádat o zřízení chráněného účtu, poté bude peněžní ústav bez žádosti každý měsíc převádět na chráněný účet zákonem stanovené částky. V návrhu byla rovněž zakotvena poučovací povinnost vůči povinnému, a doplněno řešení týkající se více exekucí.

Podle Pelikánova resortu je z návrhu zřejmé, že banka se potvrzením, případně vyrozuměním nebo rozhodnutím soudu řídí, jejich platnost neověřuje. Banka bude rovněž blokovat při nabytí právní moci peněžní prostředky do výše vymáhané pohledávky, není však vyloučeno, že předtím již budou převedeny peněžní prostředky na chráněný účet.

„K postižení účtu povinného nemusí docházet vždy souběžně s postižením mzdy, na účet může být zasílána i mzda v plné výši; v tomto případě nepostižitelnou částku nikdo nepočítá. Pokud by měla být při zaslání peněžnímu ústavu respektováno, že jde o nepostižitelnou částku, musel by peněžní ústav tuto částku identifikovat, což by podle ČBA vyvolalo vysoké náklady a další administrativní zatížení bank. Návrh je výsledkem přes rok trvajícího jednání se všemi zúčastněnými subjekty, kromě jiného i se zástupci Úřadu vlády; představuje kompromis mezi zájmy těchto subjektů,“ vysvětluje dále MS.

Pokud se týká počtu vyživovaných osob, předpokládá se předložení potvrzení soudního exekutora, který má rovněž do systému evidence obyvatel a do dalších informačních systémů přístup, případně může vycházet z potvrzení o studiu u zletilých dětí; v souvislosti s jinými osobami, kterým je povinný povinen poskytovat výživné, bude nutno předložit např. soudní rozhodnutí o přiznání výživného.

MS naopak odmítlo registr chráněných účtů, protože by se musel týkat, aby měl nějaký smysl, i výkonu rozhodnutí vedeného soudem a exekucí správních a daňových, přičemž je třeba mít na zřeteli, že správní exekuce mohou vést např. orgány územních samosprávných celků; takové řešení by bylo podle MS příliš finančně náročné, a toto řešení je podle ČBA pro banky nepřijatelné, předpokládalo by identifikaci plateb. „I toto řešení bylo diskutováno, konstantní symbol podle sdělení ČBA je sdělením pro příjemce platby, nikoliv pro banku, opět by se předpokládala identifikace plateb a navazující značné finanční náklady.“

Dušan Šrámek