Vypořádání připomínek ke změně exekučního řádu: Ministerstvo trvá na povinných zálohách

V případě povinných záloh a hrazení nákladů exekucí ze strany oprávněných jde o zásadní koncepční změnu, která by měla přispět k řešení problému vícečetných exekucí tím, že přiměje oprávněného, aby více zvažoval, zda je v jeho ekonomickém zájmu podat exekuční návrh. Vyplývá to z vypořádání připomínek, v nichž Ministerstvo spravedlnosti odmítlo požadavek několika resortů vypustit tato ustanovení z návrhů novel Exekučního řádu a Oočanského soudního řádu.

„Ve své podstatě se jedná o ztížení situace toho, komu nebylo plněno po právu. Navrhovaná právní úprava může vést k tomu, že oprávněný do exekuce s nejistým výsledkem nepůjde a raději rezignuje na splnění toho, co mu náleží. V konečném důsledku tudíž může dojít k oslabení důvěry společnosti v právo,“ konstatuje například v připomínkách Ministerstvo školství.

Podle názoru Ministerstva vnitra zavedení povinných záloh bude nadměrně a nedůvodně zatěžovat věřitele. Věřitel v rámci prosazování svého práva zaplatí nejen za projednání své žaloby, ale následně znovu i za výkon rozhodnutí. Zatímco v případě žaloby lze povinnost uhradit soudní poplatek akceptovat jakožto regulativní opatření, povinnost hradit zálohy za to, že státní moc, zde vykonávaná exekutorem, bude prosazovat své vlastní rozsudky, je opatřením, které povede k tomu, že velké skupině věřitelů může být odepřena spravedlnost.

Oprávněný raději rezignuje

„Uváděná možnost osvobodit oprávněného od povinnosti zálohu uhradit je pak naprosto nedostatečná. Zde je na místě připomenout závěry učiněné Ústavním soudem České republiky v jeho nálezu I. ÚS 1413/10 ze dne 16. 12. 2010, jímž odmítnul přenášení povinnosti sanovat náklady bezvýsledné exekuce na oprávněného, což je obdobný problém jako u aktuálního návrhu. Ústavní soud v tomto nálezu, jímž se završuje řada nálezů dřívějších, potvrzuje, že uložení náhrady nákladů exekučního řízení oprávněnému v případě zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného je namístě pouze tehdy, pokud oprávněný zanedbá při podání návrhu na nařízení exekuce procesní opatrnost, tedy jestliže podá návrh na nařízení exekuce v situaci, kdy mu mohlo být zřejmé, že ani cestou exekuce zjevně nelze dosáhnout úspěchu.“ Podle MV se jedná tedy vždy o případy, kdy má oprávněný relevantní informace o majetkových poměrem povinného. „Domníváme se, že tyto závěry jsou stejně tak aplikovatelné i na zálohy, které by oprávnění museli povinně exekutorům na výkon jejich činnosti skládat. Požadujeme proto povinné zálohy nezavádět, a tedy z návrhu zákona § 43b a s ním související změny vypustit,“ konstatuje vnitro.

Rovněž Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nesouhlasí s obligatorním složením zálohy na náklady exekuce ze strany oprávněného. „Ve své podstatě se jedná o ztížení situace toho, komu nebylo plněno po právu. Navrhovaná právní úprava může vést k tomu, že oprávněný do exekuce s nejistým výsledkem nepůjde a raději rezignuje na splnění toho, co mu náleží. V konečném důsledku tudíž může dojít k oslabení důvěry společnosti v právo.“ Oprávněný nemá podle názoru resoortu vždy dostatečný přehled o majetkové situaci povinného, aby mohl vyhodnotit, kdy exekuce úspěšná bude a kdy nikoli.“ Podle MŠ by mělo být plně na úvaze soudního exekutora, který má vhled do stavu věci, zda bude od oprávněného složení zálohy na náklady exekuce požadovat, a v neposlední řadě navrhovaným postupem by došlo k navýšení administrativní zátěže.

„Nesouhlasíme s ustanovením o náhradě paušálních nákladů exekutorovi oprávněným, jelikož jde o úpravu v neprospěch oprávněného,“ odmítá navrženou úpravu vedoucí Úřadu vlády České republiky. V případě povinných záloh oprávněným jde o opatření výrazně k tíži oprávněného. Navíc není ani stanoven žádný limit pro výši záloh. O úpravu proti zájmům oprávněného se jedná i v případě zastavení exekuce z důvodu nesložení záloh oprávněným, tvrdí MŠ.

Namísto záloh poplatky

Z návrhu vypustit institut povinné zálohy doporučuje i Ministerstvo obrany. Z odůvodnění vyplývá, že navrhovaná právní úprava znovu posiluje postavení dlužníků, zatímco opět ukládá další povinnost věřitelům. „Zavedená záloha se stává institucionalizací dřívější možnosti požadovat zálohy na exekuci. Stává se fakticky povinností hradit náklady exekuce i v případech, kdy exekutor ve svém konání selže jinak, než pro nemajetnost povinného. Tím návrh dál komplikuje vymahatelnost práva věřitelům a zabezpečuje exekutorům jistotu další části příjmu bez ohledu na výsledek exekučního postupu a jejich úsilí.“

Jediným „účastníkem“ celého procesu, kterému nesvědčí prakticky žádné výhody, nýbrž naopak platební povinnost, se tak podle MO stává věřitel, který je takto „trestán“ za to, že si neohlídal řádnou platební morálku svého dlužníka. Věřitel přitom nemá žádnou možnost zjistit, anebo alespoň odhadnout, zda a do jaké míry bude jeho pohledávka dobytná, a zda má tudíž smysl žádat o výkon příslušného rozhodnutí.

Rejstřík zahájených exekucí je mu nepřístupný, informace o majetku povinného zpravidla nemá (vyjma informací z katastru nemovitostí). V takové situaci mu tudíž zbývá pouze zaplatit zálohu a pak jen s napětím očekávat, jak celý výkon rozhodnutí dopadne. „Dodáváme, že už jsme několikrát bezvýsledně upozorňovali na skutečnost, že exekutor (jako soukromý subjekt) má přístup do všech rejstříků, které jsou ve správě státu, a státním institucím, např. ministerstvům, je tento přístup odepírán. Navrhujeme proto zvážit, zda namísto povinné zálohy zcela transparentně nenastavit poplatkovou povinnost formou soudního/exekučního poplatku, např. novelou zákona o soudních poplatcích.“ Jak MO konstatuje, buďto jde o platbu státu na jeho náklady spojené s výkonem jeho moci (a potom je novela zákona o soudních poplatcích namístě), anebo jde o zálohovou platbu soukromým podnikatelům (exekutorům), kteří ze své činnosti (byť jde o činnost pro stát) mimo jiné generují svůj vlastní podnikatelský zisk. V druhém případě je otázkou, nakolik se má na garantování zisku podílet stát, který vlastně ukládá věřitelům minimalizovat rizika podnikatele tím, že jeho náklady částečně saturuje platební povinností věřitelů bez garance návratnosti.

Zásadní koncepční změna

Jak vysvětluje MS ve svém zamítavém stanovisku, v případě povinných záloh jde o zásadní koncepční změnu, která by měla přispět k řešení problému vícečetných exekucí tím, že přiměje oprávněného, aby více zvažoval, zda je v jeho ekonomickém zájmu podat exekuční návrh. Vícečetné exekuce představují zásadní problém, v současné době je podle sdělení EK 95 % všech exekucí zahajováno jako vícečetné, z cca 6,5 mil. exekucí zahájených od r. 2001 jich dosud cca 4,5 mil. běží. „Cílem je přimět oprávněného ke zvážení, zda je pro něj podání exekučního návrhu ekonomicky výhodné, a přimět ho ke zvážení, zda je pro něj podání exekučního návrhu ekonomicky výhodné. Záloha na náklady exekuce by skutečně měla sloužit k částečnému uhrazení nákladů exekuce v případě, kdy by se tyto náklady nepodařilo vymoci na povinném, případně kdy by náhrada nákladů exekuce byla uložena oprávněnému; nelze souhlasit s tím, že soudní exekutor je primárně podnikatelem, nemůže např. odmítnout vést exekuci, i když by měl za to, že náklady exekuce v ní nebudou vymoženy,“ vysvětluje MS.