Víkendář: Budeme s roboty bojovat třídenním pracovním týdnem?

Možná, že automatizace nakonec přece jen začne vytvářet nová pracovní místa. Je ale také možné, že kvůli ní ztratíme pracovní místo všichni. Jisté je jen to, že už nyní se naše práce mění. Bílé i modré límečky potřebují více vzdělání a komunikačních dovedností, než tomu bylo dříve. A již dnes je pro řadu lidí, kterým automatizace vzala zaměstnání, těžké najít si nové.

Technologický pokrok obvykle předbíhá ekonomický rozvoj, jeho přínosy ale nejsou ve společnosti rozvrstveny rovnoměrně a politici tak stojí před těžkým úkolem: Umožnit zaměstnancům, aby i oni dosáhli na zisky, které technologie přinášejí. 

Potřebné změny budou pravděpodobně vyžadovat zásahy ze strany vlády, v tuto chvíli ale není zřejmé, k čemu jsou politici ochotni a co je pro ně nepředstavitelné. Ekonomové a odborníci ovšem už nyní hovoří o některých krocích, které by mohly pomoci. V první řadě jde o zvýšení úrovně vzdělání ve společnosti. Na tom se experti většinou shodnou a ekonom Gregory Mankiw považuje tuto strategii za nejlepší reakci na pokračující technologický vývoj a problémy, které může přinést. 

V USA je nezaměstnanost u skupiny lidí ve věku 25 – 34 let s univerzitním vzděláním jen 2 %, zatímco u lidí se střední školou už je to celých 8 %. Zvýšit počet univerzitních studentů ale může být těžkým úkolem, protože ne každý má dostatek peněz, času a motivace k takovému studiu. Řešením mohou být různé vzdělávací kurzy a vzdělávání v rámci zaměstnání. Ekonom Tyler Cowen ale tvrdí, že různé vládní programy rekvalifikace jsou často neefektivní a ke skutečnému zlepšení kvalifikace nevedou. Firmy pak nemají velkou ochotu financovat rekvalifikaci svých zaměstnanců, protože poté hrozí jejich odchod ke konkurenci. 

Cowen považuje za nejefektivnější takové vzdělávání, které si lidé zařizují sami. K tomu by se měl přidat větší důraz na technické předměty, programování a statistiku už na základních školách. Právě tyto dovednosti spolu s kreativitou a schopností navzájem spolupracovat dávají totiž podle odborníků lidem největší konkurenční výhodu před stroji. Nikdo si přitom nemůže být jistý, že právě on nebude již brzy nahrazen nějakou novou technologií. Rozvoji těchto dovedností bychom tedy měli věnovat pozornost všichni. 

Erik Brynjolfsson z M.I.T. tvrdí, že jsme ještě hodně vzdáleni době, kdy nebude pro lidi žádná práce. Nacházíme se ovšem v situaci, kdy existuje poptávka po profesích a dovednostech značně odlišných od těch, které nahrazují technologie a stroje. Největší výzvou je tedy zaplnit lidmi ta pracovní místa, která společnost skutečně potřebuje. Jared Bernstein z Center on Budget and Policy Priorities k tomu dodává, že „když potřebná pracovní místa není schopen vytvořit soukromý sektor, měla by je vytvořit vláda“. Dnes se také hovoří o takzvaném základním příjmu, který vláda dává každému bez ohledu na jeho konkrétní situaci. Kritici tento koncept odsuzují s tím, že snižuje motivaci k práci. Zastánci základního příjmu zase tvrdí, že by lidem umožnil obnovit si vzdělání a získat zaměstnání, o které skutečně stojí. 

Existuje celá řada dalších návrhů. Mezi ně patří podpora malých podniků a podnikatelů, různé vládou financované fondy, snížení regulačních požadavků u různých profesí či například omezení počtu pracovních hodin v týdnu namísto toho, aby byli lidé propouštěni ze zaměstnání. Proč prostě nezkrátit pracovní týden na tři nebo čtyři pracovní dny? Cowen ovšem tvrdí, že takové návrhy pocházejí z říše snů. 

S celým problémem úzce souvisí i to, že zisky generované automatizací plynou pouze k úzké skupině lidí a ekonomové tak stále více hovoří o potřebě většího přerozdělování příjmů. Shoda na konkrétním způsobu přerozdělení ale ani zdaleka nepanuje. Liberálové obvykle hovoří o zvyšování minimální mzdy, konzervativci naopak chtějí tuto mzdu držet nízko, aby si práce uchovala svou konkurenceschopnost vůči strojům. Bill Gates nedávno navrhl zdanění robotů, jiní zase hovoří o zvýšení daní ze zisků a snížení odvodů z mezd. 

Technologický pokrok a globalizace by měly zlepšovat životy lidí a ne stát proti nim. Najít způsob, jak toho dosáhnout, je ale možná největší výzvou pro naši společnost. Vliv populismu na pravici i levici roste z toho důvodu, že voliči ze střední třídy cítí, že politici si v této situaci rady nevědí. 

Autorkou je Claire Cain Miller.

Zdroj: NYTimes