Právo: Ústavu ve volebním roce neměnit

Nový ministr pro legislativu Jan Chvojka začal svoji krátkou misi docela zostra tím, že svolal kulatý stůl k revizi české ústavy. Vláda byla před časem ještě důraznější, když schválila a do Sněmovny poslala rovnou konkrétní návrh na změnu ústavy. Obávám se, že nám tak může hrozit pěkná ústavní bramboračka, navíc v předvolebním období v příštím roce, když ústavě přece na rozdíl od jiných normálních zákonů rozumí přece každý.

V návrhu je např. změna postupu při jmenování členů bankovní rady České národní banky, když bankovní rada svým personálním složením pak velmi ovlivňuje ekonomiku země. Návrhy prezidenta by teď měl pro příště posvětit Senát, obdobně jako tomu je u kandidátů na ústavní soudce.

Do jmenovacího aktu ingerencí Senátu by jen o to více vstoupila stranická politika, jako tomu leckdy bylo právě u kandidátů na ústavní soudce, když byli horní komorou odmítáni nikoliv pro svou nedostatečnou odbornost a právnickou erudici, ale kvůli stranickému a politickému posuzování jejich předchozí soudcovské či jiné právnické činnosti. Navrhuje se také zavedení tzv. klouzavého mandátu, aby se ministr (že by další lex Babiš?) nemusel napříště obtěžovat poslaneckými povinnostmi, když mandát získal od nás od občanů. Umíte si třeba představit, že by se např. Angela Merkelová vzdala svého mandátu poslankyně Bundestagu jen proto, že je německou kancléřkou? Co by tomu asi řekli její voliči v Meklenbursku? Naopak bych podpořil navrhovanou technickou změnu lhůty k projednání Sněmovnou schválených zákonů Senátem ze současných třiceti na navrhovaných 60 dnů. Jestli má být Senát zárukou kvality schvalovaných právních předpisů, nemůže být pod tlakem nesmyslně krátké lhůty.

Navíc bych k tomu přidal ještě něco. Senát může zákon s pozměňovacími návrhy vrátit zpět Sněmovně, avšak ta může absolutně nesmyslně senátní návrhy buď jako celek přijmout, nebo také jako celek odmítnout.

Nemůže tedy přijmout pouze některý z nich, ač je sám o sobě velmi rozumný a věcný, ale když je spojen s dalšími návrhy už hodně politickými a stranickými, je pro poslance neprůchodný.
Když už nic jiného, tak alespoň toto by velmi chtělo změnit. Sněmovna by měla mít možnost o pozměňovacích senátních návrzích hlasovat jednotlivě, a tak se třeba jenom s některými ztotožnit, a
konečnou verzi zákona tak upravit a ostatní návrhy klidně odmítnout.

Nápadů technického, ale tím spíše politického a stranického charakteru by se našlo a určitě najde spousta. Ale ústava je velmi rigidní právní předpis, který se má měnit a upravovat, jen když už není zbytí a změna je všeobecně kladně přijímána, jako třeba ona lhůta k projednání zákonů Senátem. Pokud jde o ústavní změny, byl bych vždy velmi, velmi zdrženlivý.
Ústava jako zákon nejvyšší právní síly má v sobě vysoký prvek konzervatismu, který jí naopak umožňuje přežít třeba desítky premiérů či prezidentů, a rozhodně jedno prezidentství není důvodem k ústavní změně.
Takže diskutovat o případných ústavních změnách ano, ale měnit ústavu ve volebním roce určitě ne. Názory na ústavu by rozhodně neměly být volebním tématem.

Autor: Jiří Němec