Summary - Italský bankovní sektor

Italský bankovní sektor

Další den, další kapitola příběhu o nezáviděníhodné situaci v zemi, která paradoxně stála na počátku moderního bankovnictví. Jelikož se nové informace začínají poněkud míchat, je dobré si zopakovat všechno přehledně a pěkně od začátku.

1.) Jak jsme se sem dostali?

Po poslední finanční krizi se ocitl bankovní sektor západního světa ve velkých problémech. USA, Spojené království, Španělsko, Irsko se rychle chytily nabízené možnosti státní rekapitalizace bank, zejména z nedostatku jakéhokoli dalšího možného řešení. Italská vláda se rozhodla počkat na návrat ekonomického růstu s přesvědčením, že bankovní sektor se uzdraví sám. Jak ale víme, ten nikdy nepřišel a tržní kapitalizace bank postupně klesala. V polovině tohoto roku odstartoval Brexit další lavinu a vrátil Monte dei Paschi do střetu zájmu.

2.) Proč italská vláda nepřistoupila ke státní rekapitalizaci?

Státní „bail-out“ je ze svého principu nepopulárním řešením. Italské vládní prostředí je navíc velice nestabilní (od roku 1945 Itálie vystřídala více než 60 vládních garnitur) a nikomu se do tohoto kroku moc nechtělo. Pomyslný hřebíček do rakve pak přidala Evropská komise a její směrnice BRRD, podle které musí část ztráty nést také věřitelé bank. Tento tzv. „bail-in“ může mít podobu konverze dluhopisu na akcii nebo rovnou odepsání části jeho hodnoty. Problém je, že v Itálii tvoří tito investoři převážně střední třídu populace, z nichž mnozí takto zhodnocují svoje životní úspory.

3.) Jak do toho vstupuje italské referendum?

Italské „NE“ a rezignace premiéra Renziho má dva podstatné dopady na italský bankovní sektor – jeden špatný, jeden dobrý. Špatný je, že nastalá situace představuje pro investory další nejistotu v sektoru (a zemi), který se v titulcích novin stále častěji spojuje s heslem „další finanční krize“. Ta dobrá zpráva je, že přechodný premiér Paolo Gentiloni má volné ruce a může činit nepopulární rozhodnutí. A jelikož Gentiloni přislíbil státní pomoc bankám ve výší přibližně 20 mld. EUR, můžeme usuzovat, že se věci konečně někam pohnou.

4.) Proč pořád slyšíme právě o Monte dei Paschi di Siena?

Je pravda, že Monte dei Paschi v současnosti představuje synonymum pro všechny zmiňované problémy. Důvod je prostý - v zátěžových testech z července 2016 skončila jako nejslabší velká evropská banka. I když je její kapitálová pozice stabilní (kapitálová přiměřenost CET1 je na 11,5 %, což je nad doporučenou hranicí 10 %), její rozvaha je zatížena 46 mld. EUR klasifikovaných úvěrů z celkového objemu 130 mld. EUR poskytnutých úvěrů. Navíc je také ohrožena krátkodobá schopnost poskytovat úvěry, která se ještě více zhoršila v prosinci 2016. Proto na ní byl vyvíjen tlak na doplnění kapitálu, a jelikož je v centru zájmu, tak pro investory představuje „proxy“ pro řešení problémů ostatních italských bank.

5.) Co pro Monte dei Pashi představoval výsledek referenda?

Původní částka potřebného kapitálu byla stanovena na 5 mld. EUR, z kterých měl 1 mld. poskytnout katarský státní fond, kolem kterého by se shromáždili další investoři. Nejasná politická budoucnost ale převážila, fond vycouval a dalšího „jádrového“ investora se nepodařilo získat. Evropská komise zároveň nepovolila a neprodloužila lhůtu na rekapitalizaci ze soukromého sektoru. Její postoj je jasný a pochopitelný – jestli se začnou udělovat výjimky na počkání, tak můžeme celé předchozí snažení o regulaci hodit do koše. Zároveň tím přinutila italskou vládní garnituru jednat.

6.) S čím jdou tedy akcionáři Monte dei Paschi do dalšího roku?

Poslední týden roku 2016 přinesl důležité informace. Celková vládní podpora se vyšplhá na 6,6 mld. EUR, z nichž 4,6 mld. EUR půjde na splnění kapitálových požadavků a 2 mld. EUR na rekompenzaci zmiňovaných retailových investorů. Ti budou muset celkově přijmout ztrátu (rozuměj pomoc Monte dei Paschi) v hodnotě 4,3 mld. EUR. Když sečteme 4,3 mld. EUR (soukromý sektor) a 4,6 mld. EUR (veřejné prostředky), tak se přibližně dostáváme k částce 8,8 mld. EUR. Tu odhadla Evropská centrální banka jako nejnižší sumu potřebnou na rekapitalizaci. Úsměvné je, že ani italský ministr financí neví, jak k dané částce analytici ECB dospěli a dle jeho slov „by příště mohli poslat víc než 5 řádků a 3 čísla“.

Management Monte dei Paschi se v předposlední den roku ještě zavázal k vydání dluhopisů za 15,8 mld. EUR během roku 2017. Dluh bude garantovaný státem a jeho splatnost bude pro třetinu krátkodobá a pro zbytek delší než 3 roky. Nový dluh má zlepšit likviditu banky a náladu investorů. Jde o poměrně solidní porci nového dluhu, jelikož současné dlouhodobé závazky mají hodnotu 25 mld. EUR.

7.) A závěrem?

Zdá se, že se hýbeme správným směrem. Výsledek je sice nejistý a nové informace přicházejí každý den, nicméně italská vláda konečně zaujala pro-aktivní postoj. Vývoj budeme nadále sledovat, jelikož může do budoucna sloužit jako precedens pro další evropské banky. Připomínáme ale, že Evropská komise v těchto situacích přistupuje ke každému problému rozdílně a podle toho vypadají také finální řešení. Do příštího roku musíme počítat také s možností předčasných italských parlamentních voleb, ve kterých by byla horkým favoritem také strana Five Star Movement – často označována za populistickou.