Riziko na trzích klesá. Co jej v roce 2017 rozhýbe: politika či spíše ekonomika?

Ač to v některých západoevropských městech nemusí z venku tak vypadat, z kapitálových burz jakoby se veškeré obavy vytrácely. Takzvaný index strachu, za který je označována implikovaná volatilita hlavních akciových indexů, jako je americký S&P500 či německý DAX, spadl na úroveň letošních minim, přičemž kreditní rizikové prémie se rovněž utahují. Svět globálních finančních trhů jakoby se vůbec nebál toho, co přijde v roce 2017.

Ač se od ekonomických či finančních analytiků standardně očekává, že budou permanentní “vykladači” toho, co se na globálních trzích děje a proč se tak děje (ačkoliv to nelze dát nikdy dohromady), tak my si dovolíme ten luxus nebádat nad tím, proč je právě teď tržní volatilita tak nízká. Třeba je to prostě proto, že budou Vánoce.

Nicméně ohlédneme-li se přece jenom zpět a zkusíme se zamyslet nad tím, kdy během posledních 6 měsíců došlo k výraznějšímu rozkolísání trhů, tak lze zcela přesně určit dva okamžiky - britské referendum o vystoupení z EU a americké volby.Znamená pak tato zkušenost nutně, že příští půlrok či rok bude pro trhy výhradně politickou záležitostí? Vždyť konec konců nás již za pár měsíců čekají důležité parlamentní volby v Holandsku, spuštění článku 50. o vystoupení Velké Británie z EU či ostře sledované prezidentské volby ve Francii…

Těžko říci, zdali politika bude opravdu hlavní hnací silou trhů v roce 2017. Nabitý politický kalendář by tomu sice napovídal, ale je klidně možné, že to budou nakonec ekonomické fundamenty, jež vše převálcují. Hospodářský růst vypadá v USA i eurozóně zatím slušně (viz včerejší vynikající německé Ifo), přičemž inflace se tlačí postupně vzhůru. V této konstelaci skutečně mohou nastat překvapení na obě strany - růst může nakonec zklamat a zabrzdit současná optimistická očekávání, anebo naopak ještě více společně s inflací překvapit na pozitivní straně. Oba scénáře pak mohou vést k nárůstu tržního a kreditního rizika, přičemž k tomu nebude zapotřebí ani žádná politika.

Zdroj:
Jan Čermák