Optimismus v EU na vzestupu

Důvěra v ekonomice se v EU i v listopadu mírně zvýšila a pohybuje se tak i nadále nad dlouhodobým průměrem. V eurozóně byl nárůst optimismu o poznání slabší, ale i tak je nejvyšší od roku 2011. Za celkovým výsledkem ukazatele důvěry v eurozóně se skrývá několik protichůdných faktorů. Na prvním místě je zhoršení nálad v průmyslu, které jde na vrub objednávkám a zásobám.

Naproti tomu ve službách se tentokrát v podstatě nic nemění. Lepší je naproti tomu nálada spotřebitelů, kteří se méně obávají nezaměstnanosti a případného zhoršení ekonomického vývoje. A vlastně tento závěr koresponduje i s rostoucí ochotou firem v průmyslu a ve službách nabírat nové zaměstnance. Zajímavé naproti tomu je, že domácnosti nečekají, že by si nějak výrazně polepšily, tedy pokud jde o jejich budoucí finanční situaci. Zajímavý – a pro ECB potěšitelný – je růst inflačních očekávání. A to jak v průmyslu, tak přímo mezi spotřebiteli. Sice se zatím neprojevuje přímo v aktuálním růstu inflace, ale fakt, že s inflací počítají jak firmy, tak i domácnosti, je příslibem pro příští rok, kdy už snad (navzdory prodloužení) skončí i nekonvenční politika masívního tisku eur.

Součástí nejnovějšího průzkumu nálad v jednotlivých zemích jsou i ukazatele investičních očekávání. Oproti minulému hodnocení před šesti měsíci je vidět, že firmy v eurozóně hodlají ochotněji investovat. Největší investiční apetit mají podniky v Belgii, Lucembursku, na Maltě, na Slovensku a zejména pak v Řecku. Zdá se, že by se tak řecká ekonomika už v příštím roce mohla vrátit díky soukromým investicím dokonce na dráhu udržitelného růstu.

I když se ukazatele důvěry všeobecně zlepšují, náladami v některých zemích EU přesto hýbou politická rizika. Strach z brexitu sice již odezněl, přichází však obavy z italského referenda.
V Británii, která stále balancuje na hranici (ne)odchodu z EU, investiční nálady výrazně poklesly, nicméně snižování investic zatím průzkum nenaznačuje. Počítá jen s jejich silným omezením. Propad má naproti tomu postihnout Itálii, kde se zvyšuje pravděpodobnost předčasných voleb v důsledku případného neúspěchu prosincového referenda. Pro italskou ekonomiku - dlouhodobě zatíženou obrovským dluhem, jen pomalým růstem a vysokou nezaměstnaností - to rozhodně není příznivá zpráva.

A co si z nejnovějších dat vzít? Minimálně to, že potvrzují příznivý vývoj většiny ekonomik EU a naznačují, že i ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku bude růst HDP EU solidní. Současně indikují, že v zemích postižených politickou nejistotou či riziky dochází k odkládání investic a zpomalování ekonomického růstu s tím, jak se domácnosti i firmy začínají chovat více konzervativně. Italské referendum přitom není jedinou neznámou, která může zatřást s ekonomickými trendy. Už v příštím roce čeká EU řada dalších. Start brexitu, volby v Nizozemí, Francii, Německu a pravděpodobně i v Itálii.