Víkendář: Nebezpečné pohádky o evropské integraci muslimů

Na Facebooku se objevila zpráva o halal supermarketu v Paříži. Jde o obchod, kde se prodávají potraviny a nápoje, které jsou v souladu s islámským zákonem. Městská rada ale tomuto supermarketu nařídila, že musí prodávat i vepřové a alkohol (zboží, které halal není), jinak by čelil hrozbě uzavření. Mělo se tak stát kvůli stížnostem některých obyvatel, že už v obchodě nemohou nakoupit takové zboží jako za jeho předchozího majitele. Zástupce městské rady sdělil, že si nepřeje, aby vznikaly čistě muslimské či naopak nemuslimské oblasti. Rada by prý jednala podobně v případě košer supermarketu. 

Reakce na Facebooku se většinou shodly na tom, že jde o další příklad francouzské tradice, která striktně odděluje věci státní a náboženské. Například v USA je situace jiná, protože podle americké ústavy je garantována náboženská svoboda, ale po vládě se nepovažuje, aby se stranila náboženské oblasti. V USA by tedy k něčemu podobnému jako v Paříži pravděpodobně nemohlo dojít a vláda by tam nikdy neprosazovala „diverzifikaci“ prodávaného zboží.

Realita života nám v této oblasti klade řadu otázek: Měli bychom v rámci náboženské svobody umožnit věřícím nudistům, aby chodili po ulicích nazí? Proč je mužská obřízka v pořádku a ženská ne? Neměli bychom legalizovat polygamii, která má mnohem delší tradici než manželství lidí stejného pohlaví? Když umožníme muslimům, aby měli své halal supermarkety, proč jim také nedovolit mnohoženství? 

Podobných otázek bychom našli mnohem více a bylo by jednoduché je odmítnout s tím, že jde pouze o další reductio ad absurdum. Jenže třeba v Itálii jeden ze známých muslimských vůdců Hamza Piccardo skutečně požaduje, aby se polygamie stala občanským právem podobně, jako jím je manželství lidí stejného pohlaví. V Itálii přitom žije pravděpodobně více muslimů než gayů. Piccardo tvrdí, že „muslimové zase nesouhlasí s homosexuálním partnerstvím a také se s ním musí smířit“. 

Podobné je to třeba se zmíněnou obřízkou žen. Co by se stalo, kdyby do Evropy přišli muslimové z afrických zemí, kde je tento zákrok běžný? Bude jim upřeno právo na praktikování jejich náboženských zvyků? Pak by ale byl uplatňován dvojí standard. Odpověď na podobná dilemata je ale vlastně jednoduchá. Většinu z nás představují příslušníci abrahámských náboženství a věci jako nahotu na veřejnosti považujeme za narušení našich hodnot. Jinak řečeno, když se určují hranice svobody, rozhodují čísla. A s tím, jak bude na Západ přicházet více a více muslimů, bude se to projevovat i na této debatě. 

Možná bychom byli rádi, kdyby podobné problémy řešili velcí filozofové. V liberálních společnostech ale platí princip „jeden člověk = jeden hlas“. Právě to znamená, že dojde i ke zmíněné změně v oblasti náboženství a státu. Včetně toho, že bude zpochybňován samotný princip oddělenosti státu a náboženství. Ti, kteří jej zpochybňují, si navíc v této bitvě závislé na porodnosti značně důvěřují. 

Podle jedné populární liberální fantazie umožňuje multikulturní západní společnost muslimům zachovat si jejich náboženskou identitu a zvyky a zároveň je integruje do celé společnosti. Stanou se tak Francouzi, Němci či Švédy stejně jako původní obyvatelstvo těchto zemí. Realita je ale jiná. Muslimští imigranti využívají multikulturalismu k tomu, aby si uchovali svou náboženskou identitu a mohli se bránit tlaku na jejich asimilaci do většinové společnosti. Pařížané tak například stále doufají, že muslimové opustí svá ghetta podobně, jako to dříve učinili Židé. 

Jenže většina muslimů se tohoto liberálního plánu nedrží. Jejich populace roste a stěhuje se do dalších čtvrtí města. Ve stále větším počtu bude tvořit většinu obyvatel, budou se tam stavět nové mešity a stárnoucí křesťanská populace nebude v budoucnu nakupovat jinde než v halal supermarketech. Pokud se domníváte, že jde o nemístné strašení islamofoba, podívejte se, jak v demografické válce vítězí ultraortodoxní Židé v Izraeli. 

V roce 1948 žilo v této zemi asi 30 000 ultraortodoxních Židů a dostalo se jim řady výhod včetně výjimky z povinné vojenské služby a finanční podpory. Rodiny těchto Židů mají běžně 5 – 10 dětí a dnes tvoří 11 % celkové populace Izraele. Spolu s tím vzrostl jejich politický vliv a následně tlak na zvyšování výhod, kterým se v Izraeli těší. Politici v Izraeli sice hovoří o multikulturalismu a soužití ultraortodoxních Židů se zbytkem společnosti, cílem ultraortodoxních Židů je ale jen postupné uvalení jejich hodnot na ostatní. 

Stejně tak bude muslimská populace v Evropě využívat svého rostoucího počtu k prosazení svých vlastních zájmů, kultury a hodnot. 

Autorem je Leon Hadar, který pracuje jako analytik ve společnosti Wikistrat a vyučuje na University of Maryland. Společnost Wikistrat poskytuje konzultantské služby v geopolitické oblasti. 

Zdroj: The American Conservative