Fidelity International: Další politická krize v Itálii by oddálila reformy a snížila šance na vyřešení problémů bank 1. Díl

Léto roku 2016 je v politickém, finančním i ekonomickém světě, velmi „horké“. Tak předně - britské referendum, v němž zvítězili zastánci opuštění Evropské unie, posílilo pozici nacionalistických a populistických stran a zvýšilo politickou nejistotu v celé Evropě, komentátoři dále připomínají, že výsledky voleb ve Španělsku krátce nato sice trhy uklidnily, ovšem klid bude nejspíš jen dočasný. „Jako další zdroj politických otřesů ale vidíme Itálii, kvůli jejím problémům s bankami,“ konstatovala Andrea Iannelli, investiční ředitelka Fidelity International.

Podle ní pokus italského premiéra Renziho vyjednat s Evropskou unií nové podmínky záchranného plánu pro finanční sektor, ho postavil do přímého konfliktu s jeho protějšky v EU. V říjnu se bude navíc v Itálii konat pro Renziho klíčové referendum, které by mohlo vést k výměně vlády. Se zvýšeným politickým rizikem se italské vládní dluhopisy ocitají pod silnějším tlakem a mohou si vést hůř než dluhopisy periferních zemí eurozóny. "Podaří-li se však plně vyřešit systémové problémy, povede se investorům do bankovních dluhopisů lépe než akcionářům," konstatuje analýza Fidelity International.

Italské banky pod palbou

Po britském referendu, jež skončilo vítězstvím zastánců odchodu z EU, se v hledáčku investorů opět ocitl italský bankovní systém. Může se Itálie, která má obrovský státní dluh a velké množství nesplácených půjček (NPL) stát další dominovou kostkou, jíž hrozí pád? "Dokud si budou investoři dělat starosti a vyjednavači se nedokážou shodnout na tom, jak ozdravit krachující finanční sektor, budou italská aktiva nadále nestabilní," uvedla Andrea Iannelli. Atmosféra je nyní sice podle ní pro italské banky náročná, ovšem vzhledem k systémovému riziku, které představují, má premiér Matteo Renzi lepší vyjednávací pozici při projednávání záchranného plánu na pomoc italskému bankovnímu sektoru s Evropskou unií. "Kdyby se mu podařilo dosáhnout pozitivního výsledku a ozdravit bankovní akcie a dluhopisy, získal by si tím plusové body u italské veřejnosti, což je pro něj vzhledem k celonárodnímu referendu, které se má konat v říjnu, velmi důležité," uvedla Iannelli.

Renzi si je podle investiční ředitelky Fidelity International dobře vědom toho, že má-li být jakákoli iniciativa v tomto směru účinná, musí se jednat o systémové řešení. Toho však není lehké dosáhnout, neboť velká část podřízených bankovních dluhů a kmenových akcií je v rukou osobních investorů, pro něž by kauční systém (bail-in) byl velmi nákladný. Právě proto by italská vláda nerada zahájila program pomoci z EU a kauční systém v souladu s evropskou Směrnicí pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (BRRD).

Co má BRRD zařídit? Pomoc krachujícím

Cílem BRRD je zabránit tomu, aby nespolehlivé či krachující úvěrové instituce a investiční podniky získávaly pomoc z veřejných rozpočtů (bail-out). Zavádí jednotný celoevropský rámec pro řešení problémů krachujících finančních institucí, v němž se jejich záchrana financuje převážně ze soukromých zdrojů. Stát může přispět kapitálem pouze tehdy, pokud soukromí investoři přispějí na rekapitalizaci (bail-in) minimálně 8 procent závazků instituce – předpokládá se tedy, že tito investoři budou „sdílet finanční zátěž“.

Političtí komentátoři tvrdí, že těžce zkoušeným italským politikům svítá naděje na určitý manévrovací prostor – specialisté totiž říkají, že článek 32 směrnice BRRD dovoluje poskytnout instituci finanční podporu z veřejného rozpočtu prostřednictvím preventivní rekapitalizace v případě, že zátěžové zkoušky či hodnocení kvality aktiv odhalí kapitálový deficit a existuje riziko finanční nestability na systémové úrovni. Shodou okolností by Evropská centrální banka měla koncem července zveřejnit nové výsledky zátěžových testů, které by měly stav italských bank více osvětlit.

„V případě preventivní rekapitalizace by pravidla pro státní pomoc neplatila, díky čemuž by drobní investoři, kteří vlastní velké procento méně kvalitních bankovních úvěrů, byli ušetřeni ztrát spojených s bail-in záchranou,“ uvedla Andrea Iannelli. Věřitelské státy EU se však obávají, že podobné intervence mohou jinde vytvářet morální riziko, a snižovat tak motivaci k racionálnímu a solidnímu řízení úvěrů. Nedávným příkladem preventivní rekapitalizace je Řecko, kde z tohoto důvodu regulační orgány nařídily rozložení zatížení prostřednictvím „dobrovolné“ kapitalizace hlavních a podřízených pohledávek.

V Itálii jsou tyto debaty citlivým tématem, zejména po pádu čtyř menších italských bank v roce 2015, kdy došlo k uplatnění postupů bail-in a drobní investoři do podřízených dluhů utrpěli kapitálové ztráty. To vedlo k velkému pobouření veřejnosti a italská vláda byla následně nucena drobné investory odškodnit. Premiér Renzi se nepochybně bude chtít opakování loňských událostí vyhnout. Podle ekonomů Fidelity International i kvůli tomu požádal italský předseda vlády Evropskou unii o dočasné zrušení pravidel pro bail-in, což by italské vládě umožnilo napumpovat do bankovního systému nový kapitál ve výši až 40 miliard eur.

Tuto částku lze srovnat s cca 85 miliardami eur čisté hodnoty nesplácených půjček (NPL) v celém systému. Finanční injekce v této výši by odpovídala zhruba výši dodatečného kapitálu, jež by banky potřebovaly, aby jejich kapitálový ukazatel Tier 1 dosáhl 12 % a aby zároveň urychleně snížily množství nedobytných pohledávek. Klíčové je, že by banky poté měly dostatek kapitálu, aby mohly nadále poskytovat úvěrové a zprostředkovatelské služby a mohly se jednodušeji zbavit zděděných nesplácených půjček. EU však Renziho žádost okamžitě zamítla v obavě, že jakékoli ústupky by oslabily vymahatelnost směrnice BRRD i evropský projekt širší bankovní unie.

Na scénu nastupuje fond Atlante

Scénář, vypracovaný Fidelity International říká, že mimo rámec EU velmi pravděpodobně dojde k vytvoření druhé verze záchranného fondu Atlante. Původní fond Atlante byl založen na jaře letošního roku a své jméno dostal po mytickém Titánovi Atlantovi, který na svých zádech nesl břímě nebeské klenby. Jednalo se o soukromou iniciativu s podporou státu, která má pomáhat italským půjčovatelským institucím s emisemi nových akcií a zároveň se zbavováním se nesplácených půjček. Nový fond by údajně mohl disponovat finančními prostředky ve výši 3 až 6 miliard eur a zaměřoval by se výhradně na nesplácené půjčky (NPL). Ty by odkupoval za ceny blízké jejich účetní hodnotě, což by mělo minimální dopad na bankovní zisky. Nicméně ačkoliv jsou plány těchto fondů velmi ambiciózní, praktickou realizaci brzdí dlouhé a náročné prověřování NPL. Původní fond Atlante tak ještě nerealizoval ani jednu transakci.

Renziho žádost o pozastavení pravidel pro bail-in byla sice zamítnuta, ale širší jednání mezi Itálií a EU stále probíhají. Evropská unie může v současné situaci vidět příležitost k finanční restrukturalizaci a stabilizaci italského bankovního systému, podobně jako se to stalo ve Španělsku v roce 2011. Je však pravděpodobné, že by to znamenalo ztráty pro korporátní i soukromé investory. Vláda by sice mohla soukromé investory odškodnit, podobně jako to učinila v roce 2015, ale i tak by to znamenalo poškození veřejné pověsti vládnoucí Demokratické strany (PD), která má už teď oslabenou pozici.

Přečtěte si i druhý díl analýzy Fidelity International o tom, jaký může mít vliv (ne)řešení problémů italských bank na investice. Dočtete se v něm, jak se může chystané referendum v Itálii podepsat na realizaci potřebných politických a ekonomických reforem a jak ovlivní jeho výsledek řešení potíží italských bank.