Kdo má největší radost z Brexitu? Čína!

Hlasování pro odchod Velké Británie z EU vytvořilo hodně poražených. Mezi ně patří londýnské finanční instituce, britský premiér David Cameron, libra či argumenty pro další evropskou integraci. Ze všeho chaosu na trzích a nejistoty ale také vyjde jeden velký vítěz. Je jím Čína. V krátkém období může kvůli chaosu v EU trpět i její ekonomika, protože Unie je jejím druhým největším obchodním partnerem. Menší a méně stabilní evropský trh neznamená pro čínské exportéry dobrou zprávu. V delším období je ale Brexit bezesporu v čínském zájmu, a to jak v politické, tak v ekonomické oblasti.

I kdyby Evropa zůstala pohromadě, její vysoké dluhy a výrobní náklady spolu s nesmírnou byrokracií by významně poškozovaly její konkurenceschopnost. Rozdělená Evropa je pak ještě méně schopná soupeřit s Čínou na světové úrovni. Nezapomínejme také, proč EU vlastně vznikla. Obvykle bývá zmiňováno zajištění míru a demokracie. Na praktičtější úrovni byla ale cílem Unie právě větší konkurenceschopnost. Jednotlivé evropské národy chápaly, že jejich ekonomika bude silnější, jestliže bude těžit ze společného trhu a společných institucí a dokonce i eura. Z kontinentu, kde jsou sice bohaté země, ale neustále spolu bojují, se měla Evropa stát gigantickým ekonomickým blokem, který se vyrovná Spojeným státům a Číně.

Realita je ale rozdílná a Evropa má kvůli přetrvávajícímu nacionalismu problémy s jednotou jak v oblasti obchodu, tak v oblasti geopolitické. Nejvíce je to patrné právě na vztazích s Čínou. EU jako celek by teoreticky měla mít velkou sílu při prosazování toho, aby Peking otevřel své trhy a choval se podle všeobecně uznávaných obchodních pravidel. Evropské země ale namísto toho tuto výhodu zahazují, když mezi sebou soupeří, aby se dostaly do přízně čínské vlády. Čína tak může „rozdělit a panovat“, což jí umožňuje dosahovat lepších dohod a zároveň ignorovat stížnosti na její chování, které je v rozporu s principem volného obchodu. Nyní, když druhá největší ekonomika v Evropě chce jít vlastní cestou, bude tento trend ještě patrnější.

Evropské firmy by na tom byly jistě lépe, kdyby EU byla schopná vytvořit vůči Číně nějakou jednotnou politiku. Čínské společnosti nyní v Evropě provádějí řadu akvizic. Když ale Angela Merkelová před nedávnem navštívila Peking, zůstalo jen u jejích řečí o tom, že zahraniční firmy by měly mít v Číně stejné podmínky jako firmy domácí. Pokud by se to ale spolu s ní snažili vážně prosadit i další přední představitelé evropských zemí, jejich šance na úspěch by byly mnohem vyšší. A Brexit hraje Číně do karet i na politické rovině. EU mohla představovat protipól zvyšující se čínské asertivitě a útokům na západní instituce a hodnoty. S Brexitem tak nezaniká jen partnerství mezi Velkou Británií a EU. Ztrácí se také možnost mít v současném světě nějakou váhu.

Autorem je Michael Schuman.

Zdroj: Bloomberg