Svět není takový jako obvykle. Měli bychom si na to zvyknout.

Klíčová sazba Fedu je už od roku 2008 nastavena na 0,25 %. Mohli bychom pochybovat o tom, že kdyby ji nyní Fed zvednul na 0,5 %, představovalo by to významnou změnu. Koneckonců, Bank of England drží sazby dlouhodobě právě na 0,5 %. Podobný názor ale nebere v úvahu některé důležité okolnosti. Zaprvé, zvýšení sazeb ukáže, že Fed věří v možnost normalizace sazeb. A zadruhé, tento krok ukáže, že začal cyklus utahování.

Začátek cyklu utahování představuje bezpochyby klíčový moment, který mimo jiné signalizuje další zvedání sazeb. Pravděpodobná konečná výše sazeb a rychlost, s jakou se k ní budeme pohybovat, jsou značně nejisté, protože americká ekonomika se nechová standardním způsobem. Sazby ležely u nuly téměř sedm let, inflace se ale stále nachází velmi nízko, a to není normální. Můžeme říci, že nezaměstnanost je na 5,1 % a soukromý sektor za posledních 66 měsíců vytvořil 13,1 milionu pracovních míst. Tudíž je namístě začít se zvedáním sazeb už nyní. Jádrová inflace se ale pevně drží pod 2 %, inflační očekávání jsou pod kontrolou a nominální produkt roste stabilním tempem kolem 4 %. To neukazuje na nutnost zvedání sazeb. Jinak řečeno, centrální banka, která cílí inflaci, není v takové situaci tlačena daty, aby změnila svou politiku.

K tomu všemu musíme přidat širší pohled. Pokud má dojít ke zvýšení sazeb, musíme si být jisti, že se v dohledné době neobjeví důvody pro jejich opětovné snížení. Takovou jistotu ale dnes získat nemůžeme. Bylo by dobré, kdyby šlo sazby zvednout nad nulu tak, aby byl vytvořen manévrovací prostor pro budoucí politiku. Pokud ale utažení sazeb ekonomiku oslabí, Fed bude donucen sazby opět snížit.

Rozhodování o sazbách se v současné situaci stává rozhodováním o managementu rizika. Bude-li Fed až moc otálet, může se zvednout inflace. Jestliže bude hodně spěchat, může ekonomiku příliš utlumit. Dolar je silný a pravděpodobně tomu tak bude i nadále. K tomu přidejme nedávnou volatilitu na trzích a je jasné, které riziko převažuje. Navíc je pravděpodobné, že nízké sazby jsou v souladu s vývojem v globální ekonomice a vývoj v Číně to jen potvrzuje.

Někteří ekonomové mají obavy z toho, že ultranízké sazby nejsou přirozené. Podle nich dochází k manipulaci ze strany centrálních bank a sazby měly být výše už celé roky. Banka pro mezinárodní vypořádání přišla s jemnějším názorem a tvrdí, že centrální banky by neměly svou politiku nastavovat podle odhadované rovnováhy v celé ekonomice, ale podle rovnováhy ve finančním sektoru. To znamená, že bychom měli být ochotni tolerovat vyšší nezaměstnanost proto, aby se nevytvořily problémy ve finančním sektoru. Můžeme se ovšem ptát, jaká monetární politika vlastně finanční kasino stabilizuje? A navíc je otázkou, k čemu vlastně slouží deregulovaný finanční systém, kvůli kterému se musíme takto chovat? To už by bylo rozumnější svázat ho regulací.

Centrální banky by se měly i nadále zaměřit na stabilizaci reálné ekonomiky, více v potaz ovšem musí brát i problémy ve finančním sektoru. Fed cíluje výši inflace a v současné době neexistuje vážný důvod, proč by měl začít se zvedáním sazeb. A není pravděpodobné, že až s tím začne, dosáhnou sazby nakonec úrovní, na které jsme byli dříve zvyklí. Náš svět není takový jako obvykle a my bychom si na to měli zvyknout.

Autorem je Martin Wolf.

Zdroj: FT