Rozhovor: Jan Valenta, předseda Rady Českého plynárenského svazu

„Čtvrtina distribuční soustavy je v ČR nevyužívaná, ale její údržbu musí platit odběratelé,“ říká Jan Valenta, předseda Rady Českého plynárenského svazu. 

S jakými cíli jste se ujal své funkce a v čem vidíte těžiště své činnosti?

Svou funkci jsem přijal především s velkou pokorou a úctou k osobnostem svých předchůdců, dosavadní činnosti ČPS a výsledkům, kterých se jak svazu, tak společnostem ve svazu sdruženým, za více než 150 let existence plynárenství v Čechách podařilo dosáhnout. Rozsah, kvalita a spolehlivost přepravní i distribuční soustavy stejně jako kvalifikace pracovníků, kteří se podílejí na všech činnostech výstavby, rekonstrukcí, provozování plynárenské soustavy i obchodních činnostech je v rámci Evropy na špičkové úrovni a my se musíme starat o zachování a další rozvoj tohoto postavení zemního plynu v českém energetickém mixu.

Hlavním cílem plynárenského svazu pro toto trienium je zcela jistě posilování intenzity propagace zemního plynu, jako nejen ekologicky čistého, spolehlivého a bezpečného paliva, ale i ideálního média nezbytného pro decentrální energetiku a stabilitu dodávek energie z obnovitelných zdrojů. Těžištěm ČPS je zejména legislativní činnost, aktualizace a tvorba technických předpisů se zaměřením na bezpečnost a spolehlivost provozu, ale také efektivitu a zavádění nových postupů a technologií. Chceme také více podporovat a rozvíjet profesní vzdělávání plynárenských pracovníků a učňovských oborů, neboť ještě více kvalifikovaných odborníků je v plynárenství dnes určitě potřeba.

Mohl byste shrnout postavení plynárenství v současné české ekonomice a naznačit svou představu o budoucím vývoji?

Myslím si, že zemní plyn má již dnes v naší ekonomice významné a stabilní postavení. Díky tlaku na snižování emisí se ale plyn podle mého názoru bude postupně více prosazovat. Plyn je velmi komfortní palivo a nemá u odběratele žádné požadavky na skladování. V rodinných domcích by tak měl plyn postupně nahradit méně účinné a neekologické kotle na tuhá paliva. Zároveň si myslíme, že kondenzační kotle a případně i plynová tepelná čerpadla budou ještě řadu let dobrou alternativou k elektrickým tepelným čerpadlům, která zatím pro střední vrstvu nejsou příliš cenově dostupná. Pak je tu prostor i pro nemocnice, domovní kotelny atd., kde kogenerační jednotky představují jistě zajímavou alternativu k centrálnímu vytápění, ale jak moc plyn využijí, záleží na velkém množství faktorů: ceně plynu a uhlí, ceně emisních povolenek, na vývoji technologií a také na regulaci.

Konkurenční tlak, technologický vývoj, úspory, ohled na životní prostředí a vyšší využívání malých střešních fotovoltaických zdrojů, povede také zcela jistě i ke zvýšenému zájmu o mikrokogenerační jednotky. U nás, zejména z historických důvodů a díky domácím nerostným zásobám uhlí, bude pořád ještě nějakou dobu hlavním konkurentem plynu hnědé uhlí, které z energetiky určitě ještě v nejbližších deseti letech zcela nezmizí. Ani v Německu, které je na tom podobně a které zvolilo velmi radikální cestu, nedojde k obratu ze dne na den. My jsme přesvědčeni, že uhlí nepatří do malých lokálních topenišť. Jeho roli vidíme u velkých zdrojů, jejichž provozovatelé disponují dostatečným know-how a kapitálem pro zvyšování energetické efektivity i snižování emisí. Nesmíme také zapomenout na roli zemního plynu v dopravě, která je sice na začátku, ale rádi pozorujeme v současné době výrazný rozvoj, a jsme přesvědčeni, že bude do budoucnosti významně posilovat.

Co může plynárenství české ekonomice v současnosti nabídnout?

Snížení emisí, snížení energetické náročnosti a ideální doplněk obnovitelných zdrojů. EU schválila závazný cíl pro dlouhodobou politiku klimatu snížit emise, pevné částice a energetickou náročnost. Zejména při spalování zemního plynu se uvolňuje pouze 50 procent emisí CO2 oproti hnědému uhlí, vozy na CNG mají o 25 až 30 procent nižší emise CO2 a nejnižší ztráty při spalování nabízí také právě plyn. Zemní plyn je tedy pro ČR to nejjednodušší, jak cílů EU u nás dosáhnout a zkvalitnit životní prostředí i u nás. Je to i pro plynárenství velmi důležité téma.

Máme v Česku přes 350 tisíc nevyužívaných plynových přípojek, do nichž stát investoval miliardy korun. Čtvrtina distribuční soustavy je v ČR nevyužívaná, ale její údržbu musí platit odběratelé. Pokud se zvýší počet odběratelů, náklady se rozloží na více lidí a klesne i distribuční poplatek, tedy cena plynu pro jednotlivce. Zemní plyn je navíc palivo, jehož zásoby jsou podle Mezinárodní energetické agentury prokazatelné nejméně na dalších 250 let.

Nikdo jiný to za vás neudělá – pojďte se trochu pochválit. Co se plynárenskému svazu v poslední době podařilo?

Po více než deseti letech stagnace se konečně zásadním způsobem rozběhlo využívání stlačeného zemního plynu CNG pro dopravu. Jeho spotřeba narůstá každý rok. U nás dokonce o 40 procent už druhý rok po sobě. Jezdí tu téměř 12 tisíc CNG vozidel, poslední 2 tisíce přibyly jen za posledního půl roku. Firmy a živnostníci obnovují i celé své vozové parky za vozy na CNG. V ČR je již téměř 100 míst, kde můžete CNG natankovat a tím plní ČR již nyní směrnici o infrastruktuře alternativních paliv v Evropě.

Kromě ČPS a investorů, kteří staví CNG stanice a věřili budoucímu rozvoji i v době stagnace, přispěla tomuto rozvoji zásadním způsobem ŠKODA Auto, jejíž Škoda Octavia G-Tec na CNG zaznamenává obrovskou poptávku, dále podpora podpora ministerstva průmyslu i ministerstva životního prostředí i přispěla velká města jako Brno nebo Ostrava, která se rozhodla převést velké části městské dopravy na zemní plyn. Všechny tyto faktory, které se navzájem podporují, pomohly roztočit růstovou křivku CNG, která jednoznačně pomáhá našemu ovzduší. Do roku 2030 bychom rádi, aby bylo v ČR více než 300 CNG stanic a palivo CNG mělo asi desetiprocentní podíl na spotřebě pohonných hmot v ČR.

Do budoucna nesmíme také zapomínat na potenciál využití zkapalněného zemního plynu LNG zejména v oblasti dálkové dopravy. Vedle rozvoje zemního plynu v dopravě, což je skutečně výsledkem buldočí vytrvalosti řady pracovníků ČPS i ve svazu sdružených společností, musím zmínit jednu významnou velmi aktuální pozitivní skutečnost: v nejnovějším kole tzv. „kotlíkových dotací“, které bylo v nedávné době vyhlášeno Ministerstvem životního prostředí, vidíme skutečně významnou podporu zavedení plynových kotlů včetně nezbytných stavebních úprav pro jejich zprovoznění. Věříme, že tato iniciativa umožní využít existující přípojky a napomoci lepšímu ovzduší v naší zemi.

Jak budete řešit určitou negativní publicistiku, která je s plynárenstvím spojovaná třeba ohledně těžby?

Máte na mysli zřejmě těžbu v Evropě z břidlic, tzv. frakování neboli hydraulické štěpení. Tento způsob dobývání suroviny se v praxi příliš neliší od klasické těžby ropy a plynu. Porovnávat těžbu břidlicového plynu s těžbou uhlí vůbec nejde, vliv na okolní prostředí je zcela jistě menší než u uhlí. Nicméně žádná těžba surovin resp. získávání energie není dnes bez dopadu na životní prostředí, a to ani fotovoltaika, ani větrné elektrárny nebo využití elektromobilů. Při dodržování technologické disciplíny jsou dopady této těžby na kvalitu životního prostředí relativně únosné. Těžba břidlicového plynu se ale v Evropě nebude s největší pravděpodobností příliš prosazovat a to z mnoha důvodů: je zde nákladnější než u konvenčního plynu, kterého je na trhu přebytek. Důvodem je také jiná struktura geologického podloží, než třeba v USA nebo v Číně a tudíž nutnost vrtat do větší hloubky atd. Osobně se domnívám, že využití této těžby pomocí vrtů omezí, ne-li úplně zabrzdí, v Evropě regulace, vysoká hustota osídlení, legislativa a podobně.

Mohl byste pro lepší perspektivu zasadit české plynárenství do evropského a světového kontextu z hlediska spojenectví či rizik?

V současné době se v energetice odehrávají zásadní strukturální změny a tento trend se samozřejmě projevuje i v ČR. Všude na světě se ale očekává razantní nárůst využívání zemního plynu. U nás, potažmo i v Evropě, stále panuje obava z bezpečnosti dodávek.

I když odborníci vědí, jak důležitý odběratel pro Rusko Evropa je – neukončené spory mezi Ruskem a Ukrajinou poškozují image zemního plynu a nadále vzbuzují před každou topnou sezónou obavu z přerušení dodávek. Osobně jsem však přesvědčený, že právě ČR je velmi dobře zajištěna a případná rizika jsou ve srovnání s jinými zeměmi u nás minimální. Ke stejným závěrům došla i v rámci provedených zátěžových testů Evropské komise v říjnu loňského roku. Ani dlouhodobé, třeba i půlroční zastavení dodávek zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu, by pro české spotřebitele neznamenalo žádné omezení ve spotřebě.

Díky tomu, že máme tři vysokokapacitní plynovody schopné reversního toku plynu, jsou bezpečnostní rizika pro Českou republiku velmi malá. Nová diversifikace české soustavy severní cestou přes hranice s Německem přinesla po roce 2009 velkou strategickou výhodu pro spolehlivé dodávky.

Umíme dnes dokonce pomoci sousedním zemím, které volbu jiných přepravních cest nemají. Jsem přesvědčen, že zemní plyn a české plynárenství bude i do budoucnosti hrát významnou roli v celkovém energetickém mixu České republiky pokud i nadále zajistí hlavní výhody zemního plynu spočívající v bezpečnosti a spolehlivosti dodávek, ekonomické dostupnosti a ekologické šetrnosti.

Ondřej Fér