Nebojme se Ruska, bojme se naší slabosti

Máme se bát Ruska? Jsem přesvědčen, že nám bezprostřední vojenské nebezpečí nehrozí. To ale neznamená, že bychom neměli být ve střehu. Potřebujeme myslet na vlastní obranu, mít dobrou „ruskou“ zahraniční politiku a efektivně spolupracovat v NATO a EU. Severoatlantická aliance je nejúspěšnějším obranným uskupením historie. Přímý vojenský střet nemůže ruská armáda riskovat. Moskva má ale jiné možnosti. Už v kampani proti americkému radaru si Rusové vyzkoušeli, že podpora „mírových“ iniciativ a propagandistická válka jsou účinnými záškodnickými metodami. Že má ruská ambasáda přes 140 lidí – dvakrát více než USA – to není náhoda. Rozvoj sociálních sítí Rusku navíc umožnil šířit demagogii, polopravdy a lži bez nutnosti proniknout do mainstreamových médií.

Dá se s tím něco dělat? Nevěřím na shora organizované protikampaně. Spoléhám spíše na zdravý rozum většiny občanů. Ostatně přes masivní výpady proti americké koloně její průjezd odmítá pouze 16 procent lidí. Nepochybně se lze spolehnout i na česká mainstreamová média. Naopak bych varoval před „honem na zrádce“. Promoskevských aktivistů je hrstka, jejich reputace není valná a represe je může jedině zbytečně posílit. Nevěnujme jim více pozornosti, než si zaslouží, nechme je vyvztekat se takzvaně do zdi a za chvíli o nich nebude slyšet. Na druhé straně nemlčme. Ale klidně a věcně argumentujme a nazývejme věci pravými jmény: ruskou agresi agresí, anexi anexí, výhrůžky našim spojencům nenechme bez odezvy. A samozřejmě se snažme zvýšit obranyschopnost naší armády a posilujme euroatlantickou vazbu v NATO.

Kromě propagandy je silnou zbraní Moskvy energetická karta. Česko patří k zemím s vyšší závislostí na dovozu plynu a ropy z Ruské federace. Proto dlouhodobě tlačíme na společnou energetickou politiku EU. A slíbený vznik energetické unie nám umožní snížit závislost a posílí naši vyjednávací pozici. Hodně se také debatovalo o dopadech ekonomických sankcí. Ačkoli ona tři procenta, jimiž se Rusko podílí na našem zahraničním obchodě, nepovažuji za marginální, jde o cenu, kterou můžeme a musíme unést. Sankce jsou pomalý nástroj – ale fungují, jak ukazuje úspěch kancléřky Angely Merkelové v jednáních o míru.

Máme se Ruska bát? Myslím, že ne. Ruská síla není zanedbatelná, není však zásadní. Ani vojenská, ani propagandistická, ani ekonomická. Jen se nesmíme bát a musíme postupovat společně se spojenci. Rusko síle rozumí – a když nás bude muset respektovat, pak nás nebude ohrožovat a půjde s ním docela rozumně jednat. Čili: nebojme se síly Moskvy, ale pouze naší vlastní slabosti.

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek, Hospodářské noviny, 3. dubna 2015, str. 7

Zdroj: Úřad vlády ČR