V roce 2015 čeká měny pěkně divoká jízda

Měnový trh uzavírá rok 2014 pořádným řachnutím. Rok 2015 by dost možná mohl přinést vývoj historického významu.  Po letech se totiž začíná probouzet měnový trh, který byl převážně charakteristický svojí ospalostí v období po globální finanční krizi, od roku 2009 do polovičky roku 2014. V tomto období šlo spíše o předávání kvantitativní taktovky mezi centrálními bankami. První byl Fed v letech 2009-2011 při slabém dolaru, pak následovala ECB v letech 2011-2012 při slabém euru, po níž následovala očekávání a realita první fáze Abenomiky, což ve skutečnosti byla Kurodanomika Japonské banky, která probíhala od konce roku 2012 do začátku roku 2014, ano při slabém jenu.

Od poloviny letošního roku se rozjíždí aktivita na měnovém trhu. Americký dolar odstartoval svoji nejvýznamnější rally za několik let, kterou spustil Fed dokončením programu nákupu aktiv QE3. Trhy očekávají od Fedu první zvýšení sazeb od roku 2006 zhruba v polovině roku 2015 při solidním oživování ekonomiky. Volatilita měnového trhu zařadila vyšší stupeň poté, co koncem října Japonská banka překvapila zdvojnásobením prostředků v experimentu, který už předtím byl považován za celosvětově nejradikálnější v oblasti měnové politiky. V ECB zase holubičí většina zoufale usiluje o další kolo tištění peněz poté, co se za poslední dva roky bilanční suma ECB snížila o třetinu.

Při vstupu do roku 2015 jsou proto hlavní světové centrální banky a ekonomiky zcela nesynchronizované. Zhroucení ceny ropy přidalo světovým trhům nový a dramatický geopolitický a ekonomický rozměr. Základní scénář, který jsem načrtl pro hlavní měny v Novém roce je docela neškodný Fed zvýší sazby trochu výš, než se aktuálně očekává a my i nadále budeme sledovat sílu dolaru a výkon americké ekonomiky bude překonávat většinu ostatních zemí.

Dále předpokládám docela slušný pokles japonského jenu. Co se týče ECB, očekávám, že centrální banka nakonec překoná německé námitky a politické překážky a znovu úspěšně spustí rotačky, tzn. plnohodnotný program kvantitativního uvolňování, a to po lednovém či březnovém zasedání. Když ale znovu čtu své předpovědi tak si tak říkám, jestli nejsou až příliš úhledné a průzračné. Existuje prostě mnoho nejasností a potenciálních směrů, kam se mohou ekonomika, politika i trhy vydat víc než si dokážu vybavit v jakémkoli jiném roce.

Všichni se snažíme odhadnout, co nám přinese rok 2015. Máme zde čtyři klíčové, konkrétní otázky uvozené slovy co když, kvůli kterým nebudou měnoví investoři v noci spát.

1. Co když restrikce Fedu spustí řetězovou srážku na trzích aktiv?  Existují už známky toho, že americký trh junk bondů je už v současné době ve velkém napětí. Likvidita těchto dluhopisů je žalostná kvůli nové legislativě, která paradoxně usilovala o snížení rizik bilancí bank. Teď z toho máme plnohodnotné tržní riziko. Junk bondy se vztahem k břidlicové ropě jsou pochopitelně v ohrožení. Odliv investorů z těchto dluhopisů by mohl znamenat pohromu a mohl by přimět Fed k ukončení úvah o zvýšení sazeb. Výsledek? Americký dolar by prudce oslabil.
2. Co když Draghi zdrhne? Je jasné, že v ECB neexistuje konsenzus ohledně velkého kvantitativního uvolňování, pomocí kterého chce Draghi vytáhnout eurozónu z nebezpečí deflace. Co když se Draghimu na začátku roku 2015 nepodaří prosadit celý program podle jeho představ a na protest složí funkci? Výsledek?  Nejdřív vylétne euro vzhůru, a pak budeme debatovat o další existenciální euro-krizi.
3. Co když Čína devalvuje měnu? V listopadu byl reálný (očištěný o inflaci) japonský směnný kurz na rekordním minimu ve stejnou chvíli, kdy byla Čína na rekordních maximech. V Číně rostou deflační rizika. Čínský režim se potýká s deflačními riziky při odkrývání kreditní bubliny historických proporcí. Mohla by se Čína opičit po Japonské bance, devalvovat jüan, a tak vypustit svou deflační vlnu do zbytku světa? Výsledek? Tohle by spustilo úplně novou a nebezpečnou fázi měnových válek.
4. Co když Japonsko ztratí kontrolu nad oslabováním jenu? Existuje zcela jasné riziko, že nový program uvolňování z dílny Japonské banky je už prostě přehnaný a my v roce 2015 zažijeme zhroucení důvěry Japonců ve vlastní měnu, kteří se budou jenu panicky zbavovat. Výsledek? Tohle by Japonskou banku donutilo prudce obrátit kormidlem ve snaze ubránit hodnotu měny. Pamatujme, že v moderní historii měly všechny nejhorší epizody volatility epicentrum v japonském jenu.

Očekávám, že bychom se mohli v roce 2015 dožít pěkně divoké jízdy v oblasti měn. Pokud by se splnil aspoň jeden z mých scénářů uvozených slovy co když, pak by byla volatilita pěkně nažhavená.

John J. Hardy, Saxo Bank