Neházejte všechny rozvíjející se měny do jednoho koše!

Letošní rok nás finanční trhy nešetřily a hned v lednu si pro nás připravily studenou sprchu ve formě výprodejů rizikových aktiv, zejména na půdě rozvíjejících se trhů. Spouštěcí lavinou prodejů bylo rozhodnutí americké centrální banky (Fed) pumpovat do ekonomiky méně peněz. Ačkoliv toto rozhodnutí přišlo krátce před Vánocemi (18. prosince 2013), výsledný efekt se plně projevil až v novém roce, kdy odpočatí investoři začali po dovolené přehodnocovat svá portfolia.

23. ledna 2014 byl zveřejněn předstihový ukazatel indexu nákupních manažerů (PMI) z Číny, jež sestavuje společnost HSBC takovým způsobem, že se dotazuje manažerů středně velkých soukromých firem z výrobního sektoru, jak vidí budoucnost tohoto odvětví. Z výsledku vyplynulo číslo nižší než 50 bodů, což znamená kontrakci výrobního sektoru pro nejbližšího půl roku. Obavy ohledně ekonomického růstu země, která nakupuje vše od čilské mědi po brazilskou železnou rudu, opět vypluly na povrch a přiložily želízko do ohně výprodejů rozvíjejících se trhů. Levné peníze od centrálních bank nacházely několik let svoji cílovou stanici na území rozvíjejících se trhů, jež nabízely poměrně vysoký výnos. Množství levných peněz bude ale podle plánu americké centrální banky ubývat a zahraniční kapitál, na nějž byly tyto státy zvyklé, přirozeně chybí.

Základní problematika tkví v tom, že odliv peněz z rozvíjejících se trhů snižuje poptávku po jejích měnách, akciích, dluhopisech. Měny tedy oslabují, akcie klesají, výnosy z dluhopisů (náklady financování státního dluhu) rostou. Aby poptávka po státním dluhu radikálně neupadla, přistoupily země ke zvýšení úrokových sazeb (Turecko, Jihoafrická republika). Vyšší úrokové sazby na druhé straně povedou k útlumu domácí ekonomiky kvůli nižšímu zájmu o úvěry.

Nicméně nelze všechny rozvíjející se ekonomiky házet do jednoho pytle a je potřeba rozlišovat jejich slabé stránky. Z tohoto pohledu lze rozvíjející se země rozdělit do 5 kategorií, přičemž některé splňují kritéria vícero skupin.

•  1, Špatný management – Argentina, Ukrajina, Venezuela

Tyto státy čelí měnové krizi kvůli špatnému managementu svých politiků. Exemplárním příkladem je Argentina, kde centrální banka devalvovala měnu v čase vzkvétající inflace (11 procent) a rostoucího černého trhu s americkým dolarem (USD), v němž lidi po státním bankrotu (2002) preferují držet své úspory.

• 2, Život na vysoké noze – Turecko, Jižní Afrika, Thajsko, Indonésie, Čile, Peru

Tyto země prosperovaly díky levným penězům ze západu, které ale byly krátkodobého charakteru v podobě portfoliových investic. Nadměrná domácí konzumace zvýšila poptávku po importovaném zboží a prohloubila deficity obchodních bilancí, které nyní těžko hledají zdroje financování.

• 3, Slabé banky – Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko

Bankovní systémy těchto zemí jsou velmi křehké, protože instituce stále vynakládají úsilí na ozdravení jejich rozvah.

• 4, Domácí strukturální problémy – Indie, Rusko, Čína, Brazílie

Tyto země čelí výzvě vylepšení jejich ekonomických modelů. Například Čína potřebuje najít nový zdroj svého hospodářského růstu v domácí spotřebě místo exportu a dále spolu s Brazílií snížit nadměrný růst špatných úvěrů.

• 5, Světlejší zítřky - Jižní Korea, Filipíny, Mexiko

Tyto země již udělaly kroky, aby ozdravily své ekonomiky a snížily zadlužení. Navíc u některých z nich (například Mexiko nebo Jižní Korea) tkví potenciál dodatečného ekonomického růstu ze stoupající poptávky v USA.