Martin Tománek: Bude vám ve stáří stačit byt a strava?

Martin Tománek, specialista investičního plánování Partners

Velkým tématem posledních několika měsíců je zajištění na stáří a penzijní reforma. O jejím nastavení toho bylo napsáno už mnoho, stejně jako o (ne)výhodnosti pro různé příjmové skupiny obyvatel. Všichni cítíme, že vzhledem k negativnímu demografickému trendu se řada států nebude schopna o své občany v jejich postproduktivním věku adekvátně postarat. Jinými slovy, jestliže si chce člověk ve stáří udržet slušný životní standard, musí si postupně vytvářet finanční rezervy. Tomio Okamura sice nedávno řekl, že důchodce potřebuje bydlení, jídlo a vodu, ale tento poněkud asketický pohled nejspíš nebude vyhovovat každému. Zásadní otázkou tedy je, kde rezervy tvořit.

Dobrý argument pro druhý pilíř: nejnižší poplatky

Jednou z možností je vstoupit do druhého pilíře. Osobně vítám jakoukoli iniciativu, která vede k vyšším úsporám obyvatel. Nicméně je nutné říct i to „B“, a totiž, že stále visí ve vzduchu riziko, že po příštích volbách bude všechno jinak. Minulý týden jsem se setkal s jedním advokátem z renomované právní firmy, který mi prozradil, že prakticky všichni jeho kolegové o druhém pilíři uvažují, ale se vstupem váhají. Není se čemu divit.

Pokud jde o to, jestli se druhý pilíř člověku vyplatí, hodně záleží na jeho příjmu – kolik peněz do druhého pilíře dáváme, je totiž od našeho příjmu odvozené, nemůžeme spořit méně nebo více. O jedné věci, která případnou výhodnost druhého pilíře zvyšuje, se bohužel příliš nemluví: je to výše poplatků důchodových fondů, respektive – jejich níže.. Dynamické strategie, které jsou obecně vhodné pro člověka s dlouhým investičním horizontem, řekněme 20 či 30 let, mají poplatky za správu nastavené na 0,6 % ročně. Je ovšem pravda, že manažerský poplatek není jediný poplatek, který se investorů týká. Je třeba sledovat celkové náklady fondu, ty se ale zveřejňují zpětně na základě auditovaných výsledků předešlého účetního období. Fondům totiž obecně vznikají další náklady, které ale zpravidla přidají k manažerskému poplatku už jen pár desetin procenta navíc.

A teď malé srovnání. V USA najdeme rodiny fondů, které se těší vysoké důvěře a které zároveň účtují nízké poplatky: například společnosti American Century Investments, T.Rowe Price nebo Fidelity. Tyto fondy mají zpravidla celkové náklady do jednoho procenta, nebo maximálně mírně přes procento. Je tedy možné už nyní říct, že české důchodové fondy budou mít náklady podobné těmto americkým fondům. Jednoznačně dobrá zpráva.  

Zázraky se nedějí – nenaleťte na „zaručené tipy“

A co ti, kteří se do druhého pilíře nakonec rozhodnou nevstoupit, a přesto si chtějí spořit na stáří? Jednou z alternativ můžou být takzvané fondy životního cyklu. V angličtině bývají občas označovány jako „target-date funds“ nebo „target retirement date funds“. Názvy naznačují jejich smysl – zajištění na stáří. Filozofie těchto fondů (typově se jedná o fondy fondů) je jednoduchá. Na počátku programu směřuje převážná část prostředků do rizikovějších aktiv (akcií), nicméně postupem času dochází ke snižování váhy akcií a naopak roste zastoupení konzervativnějších aktiv (dluhopisů). Zatímco pro řadu drobných investorů můžou být vhodným řešením, patrně neosloví dynamicky zaměřené investory, kteří si představují vyšší dlouhodobý výnos než nějakých pět či šest procent ročně.

Další možností je zvolit klasické podílové fondy. Nabídka fondů je v Česku už velmi solidní a postupně na náš trh přicházejí další fondové společnosti. Podílový fond může být pro budování finanční rezervy efektivním nástrojem, jeho výběru byste ovšem měli věnovat velkou pozornost. To se týká zejména poplatků. O této problematice jsem psal například zde.

Možností je samozřejmě více. Pokud disponujete větším kapitálem, můžete si dále koupit třeba indexové fondy nebo jako doplněk pár dividendových akcií na burze. Optimální je kombinovat různé strategie tak, abyste ve stáří měli několik finančních zdrojů. Ovšem pozor - měli byste investovat, nikoli podléhat různým „zaručeným“ investičním tipům. Průměrný spekulant totiž dříve či později o peníze přijde.

Závěrem stručné srovnání penzijních fondů s fondy podílovými. Výhodou důchodových fondů jsou nižší poplatky, na druhou stranu nevýhodou je vázání prostředků až do důchodového věku, dřív si na naspořené peníze ani na výnosy z nich nesáhnete. Proti tomu podílové fondy vám kdykoli v průběhu investování umožní částečný nebo i úplný odkup. To ale může být i nevýhoda. Nevýhoda psychologického rázu: když jsou peníze dostupné, může na člověka prostě přijít slabší chvilka, ve které je utratí za něco, co by vlastně ani tolik nepotřeboval.