Dolar a měny v roce 2013

Diskuze o „měnovém útesu“ spolu s novoroční kocovinou je již za námi, takže je vhodné začít brát rok 2013 vážně. Je jen odsouzen k záhubě? Bude euro zářit? Jak na tom budou asijské měny a měny rozvíjejících se států? Bude zlato pokračovat v poklesu? Skončí dolar v červeném?

Nejdříve poohlédnutí za minulým rokem.

• Nosné téma loňského roku by se dalo shrnout do věty:"Centrální banky doufají v nejlepší, ale plánují nejhorší" Výsledkem všeobecného strachu z pádu eurozóny bylo, že tiskárny hlavních světových měn jely nonstop. Z tohoto vývoje těžily hlavně menší měny rozvíjejících se asijských trhů, takzvané komoditní měny. Jejich centrální banky necítily potřebu takovým způsobem pojistit svoji měnu.

• V roce 2010, když se euro blížilo hranici 1,18 vůči dolaru, jsme byli vůči euru poměrně optimističtí kvůli spreadu na evropském dluhopisovém trhu. Poté na podzim roku 2011 jsme začali mít obavy, kvůli nedostatečnému řešení evropské krize. Je obtížné ohodnotit hodnotu společnosti, když nevíte, jaký má vedení společnosti cíl. Je obtížné ohodnotit vývoj měny, když politici nemají žádný plán. Na jaře 2012 byly naše obavy o osud eura největší vzhledem k naprosté absenci jakéhokoli plánu na záchranu eura. Šéf Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi vyslyšel všeobecné obavy a začal vyžadovat po evropských politicích hledání řešení, stanovoval lhůty, vyžadoval odpovědnost. Po jeho proslovu: "uděláme vše nezbytné" jsme uveřejnili článek, s názorem, že pád eura je u konce. Ohlasy na článek byly negativní jak od profesionálních investorů, tak od drobných obchodníků, což nás utvrdilo v názoru, že nemá cenu následovat dav a kupovat něco, co je příliš drahé.

• V první polovině roku jsme si oblíbili komoditní měny. Tiskařské stroje v hlavních ekonomikách jely naplno a přes čas. S postupem času jsme se stávali obezřetnější, s tím jak docházelo ke zhodnocení. Každá komoditní měna má svoji vlastní dynamiku a má i svoji Achilovu patu. V případě australského dolaru jsme měli obavy z dvoustupňové domácí ekonomiky (ne celá Austrálie těžila z komoditního růstu) a také ze zpomalení ekonomického růstu Číny.

• Se zájmem jsme sledovali nové změny v čínském vedení. Rok 2012 by mohl být přechodem k mnohem dynamičtějším změnám než v minulosti.

• Zpátky k USA. Byl promrhán další rok ve snaze dát dům do pořádku. Fiskální útes bylo jen rozptýlení, protože potřebujeme dát reformám vedoucím k udržení schodku zábavný název. Evropa nemá sama patent na kopání do plechovky dolů po silnici. Nicméně USA jsou vzhledem k výši svého schodku mnohem zranitelnější, protože investoři za financování amerického deficitu požadují větší a větší kompenzace (to znamená vyšší úrokové sazby).

• Japonsko: Čím více byla japonská vláda dysfunkční, tím méně mola utrácet a tím menší tlak mohla vyvíjet na centrální banku. Přidejte k tomu ještě přebytek na běžném účtu, a všechny tyto "špatné zprávy" byly dobrou zprávou pro japonský jen. Země s přebytkem na běžném účtu nepotřebuje příliv ze zahraničí k financování schodků veřejných financí vzniklého v důsledku špatného hospodářského růstu. Slabý ekonomický růst sice nepřitahuje zahraniční investory, ale také neznamená pro měnu žádnou újmu. Naopak, země s vysokým deficitem běžného účtu mají tendenci provádět politiku podporující ekonomický růst a přilákat kapitál ze zahraničí. Nicméně, po volbách v roce 2012 to vypadá, že Japonsko bude mít silnou vládu a její kroky budeme se zájmem sledovat.

Výhled na rok 2013:

Ačkoli se domníváme, že se peněžní trh se dá dobře předpovídat budoucí vývoj pomocí fundamentální makroanalýzy, měli by mít čtenáři na paměti, že situace na trhu se může vyvíjet s tím, jak se budou objevovat nové informace. Je tedy třeba sledovat vývoj, a pokud nastane nová situace, je třeba vytvořit novou analýzu, nebo podle nových dat upravit analýzy staré. Výhled na rok 2013 bude průběžně zpřesňován a upravován v souladu s probíhajícím vývojem.

• Domníváme se, že jen je opravdu odsouzen k záhubě. Takže z úvodní otázky lze odstranit otazník. Ministerský předseda Abe a jeho vláda vstoupili na scénu, takže budeme sledovat jak, se vyrovnají s hlavními problémy:

o Abeho vláda bude nově obsazovat tři vrcholné pozice v Japonské centrální bance (Bank of Japan), protože předseda a další dva guvernéři odcházejí do důchodu. Posledně jmenovaní do rady guvernérů zastávají umírněné názory. Japonská kultura obecně preferuje spíš vyjednávání, než razantní akci. Nicméně možná nastal už čas, kdy je umírněným postojům odzvonilo. (navzdory své umírněné reputaci, navýšila v roce 2008 Bank of Japan svoji bilanci v mnoha oblastech. Ze všech centrálních bank pouze Bank of Australia byla zdrženlivá).

o Japonský běžný účet pomalu sklouzává do deficitu, což znamená, že důležitost dluhů se zvyšuje. Náklady na dluhovou službu začnou růst, což vyústí v to, že se poměr deficitu ve výši 200 % vůči HDP stane neudržitelným.

o Abeho vláda je jako slepá. Abe věří, že co Japonsko nejvíc potřebuje je utrácení. Co se japonského jenu týká, tak ten to možná schytá víc, než si Abe přeje.

o Je na tom japonský jen opravdu tak špatně? Obchodování proti jenu bylo v minulosti bolestivé, a mnozí si to pamatují. My očekáváme v průběhu roku na jenu několik divokých poklesů. Zdá se nám, že jen vypadá podobně jako Nasdaq v roce 2000. Ne technicky, ale existuje tu potenciál pro výrazný pokles, který může bez větších odkladů začít.

• Euro může v roce 2013 zářit. Nuda je půvabná. Jistě, existuje tu spousta problémů, ale euro se změnilo v úplně jinou měnu, i když se s ním pořád zachází, jako by mělo infekční nemoc. Fed, Bank of England a Bank of Japan jsou ještě zapojeny do zvyšování účetní rozvahy, což zde označujeme to termínem „tištění peněz“, kdy jsou aktiva nakupována centrálními bankami za peníze vznikající ze vzduchu stiskem tlačítek na klávesnici. Oproti tomu v ECB existuje možnost, že by se účetní rozvaha mohla zmenšit, protože některé banky oznámily, že chtějí vrátit část tříletého miliardového eurodluhu, který si pořídily u ECB. Existují názory, že by ECB měla vytisknout kufry peněz a aktivovat program odkupu státních dluhopisů okrajových států Eurozóny (Outright Monetary Transaction). Musíme si uvědomit, že odkupy OMT musí být dány k ledu, pravděpodobně nabídkou úroků za uložení u ECB. Tím by došlo ke snížení úrokových sazeb v eurozóně a program OTM by vyvolal masivní stimulační efekt. Nicméně se domníváme, že tento stimulační efekt by měl menší inflační účinek, než působení centrálních bank jinde ve světě. Sice již není tabu, věřit v pozitivní vývoj eura, ale jistá ostražitost je na místě, takže zůstáváme umírněně pozitivní.

• Britská libra. Bank of England (BoE) má od léta nového guvernéra. Je jím bývalý šéf Bank of Canada (BoC), Carney. Jeho první veřejný proslov po jmenování do funkce se zabýval nominálním cílením HDP. Carney bude mít možnost vyměnit několik stávajících členů rady BoE, což je dobrá zpráva, protože klub vysloužilých důchodců už potřebuje změnu. Ne tak dobrá zpráva se týká britské libry, protože náklady na dluhovou službu britských desetiletých dluhopisů překonaly ty francouzské. Další vývoj budeme podrobně sledovat.

• Kanadský dolar. Jako šéf BOC, byl Carney nakloněn řečnickým intervencím k oslabení měny, když se zdálo, že posiluje. Pokud bude jmenován jeho současný zástupce Macklem, může se v čele BoC objevit skutečný jestřáb. Očekáváme na kanadskému dolaru pozitivní vývoj, ale budeme pečlivě sledovat další vývoj. Existují zde totiž některé protichůdné tendence, které však Kanada zatím řeší velmi dobře.

• Komoditní měny. V komoditních měnách jsme částečně optimističtí vůči australskému dolaru. (Čína si vede lépe, než se očekávalo, měnová politika je více utužená, než se odráží v cenách). Stejně tak zachováváme přízeň i novozélandskému dolaru (utuženější měnová politika, lepší než předpokládaný ekonomický růst). Brazilský real je mírně nebezpečný, kvůli náletu masochistických spekulantů hledajících adrenalinové vzrušení.

• Norská koruna. Vývoj norské koruny vypadá pozitivně (přidává se k výše uvedené rockové hvězdě, ovšem s vyšší volatilitou). Ke švédské koruně zůstáváme obezřetní (cena za výkon není ideální, když se ani věci nevyvíjejí ideálně, dokonce i ve Švédsku).

Čtěte dále:
Měnové ETF

Pozice dolaru jako hlavní rezervní měny trvá, Akcieatrhy.cz

• Čína: nové vedení státu oznámilo, že hlavní prioritou bude zachování likvidity čínské měny. Tato skvělá zprava může přitáhnout investory nejen ze zahraničí, ale je důležitá i s ohledem na vznik pulsujícího domácího dluhopisového trhu. Ve vztahu k Číně jsme mnohem optimističtější, než ostatní.

• Korea, Maljsie Taiwan: samá pozitiva, měny těží jak z vnitrostátní situace, tak z vývoje ve velkých zahraničních ekonomikách. Pokud bychom si chtěli vybrat favorita, vybrali bychom korejský won. Nicméně je třeba mít na paměti, že je z těchto měn nejvolatilnější.

• Singapur: Singapurský dolar máme i nadále v oblibě. Před rokem jsme ho začali používat jako bezpečnou měnu v substituci za euro (raději než americký dolar). Měna sice může zaostávat za vzestupem eura, ale nižší rizikový profil činí měnu potenciálně cennou součástí diverzifikovaného koše měn.

• Zlato. Předpokládáme, že v roce 2013 bude na trhu se zlatem zvýšená volatilita. To však lze považovat za dobrou zprávu, protože trendoví obchodníci zůstanou zalezlí v přístavech. Vlastníme zlato od krize v roce 2008. Ne kvůli potenciální nákaze z Evropy, ale protože je v celém světě příliš dluhů. Domníváme se, že inflace sehraje klíčovou roli ve způsobu, jakým se budou chtít rozvinuté země vypořádat se svým masivním zadlužením. Kulturní rozdíly a odlišná dynamika zde také sehrají také svou roli.

Čtěte dále:
ETF na zlato a stříbro

A jak se bude vyvíjet americký dolar? Většina výše uvedené diskuze se vztahuje k americkému dolaru, takže si dolar zaslouží svou vlastní analýzu:

• Investoři v USA by se měli obávat růstu. Na jaře roku 2012 jsme byli svědky výprodeje na trhu s dluhopisy, navzdory tomu, že se několik sledovaných ekonomických indikátorů přehouplo do pozitivní oblasti. Bernanke chce udržet náklady na dluhovou službu nízko, ale může ovládat pouze velikost výnosové křivky. Proto se domníváme, že upřednostňuje růst zaměstnanosti před inflací. Chce tak zabránit masivním výprodejům dolarových dluhopisů, do té doby než se podaří nastartovat a pevně usadit ekonomický růst. Růst je tedy pro dolar negativní protože by se dluhopisové trhy mohly dostat do fáze poklesu. Náklonnost zahraničních investorů k americkým dluhopisům by mohla začít mizet, stejně jako tomu bylo v minulosti, kdy časná a střední fáze ekonomického růstu vyvolala pokles na dluhopisovém trhu.

• Hodně štěstí, pokud Bernanke zvýší během 15 minut úrokovou sazbu. V pořadu 60 minut prohlásil, že by to mohl klidně udělat. Jistěže mohl, ale vzhledem k tomu, že je ekonomika tolik zaúvěrovaná, by každé utužení sazeb vyvolalo dominový efekt. V nejlepším případě bychom získali rozkolísanou měnovou politiku, ale FED slíbil, že to v roce 2013 nebude na pořadu dne.

• V obou případech se dá očekávat nárůst volatility na dluhopisových trzích. Vzpomínáte, proč praskla bublina na realitním trhu? Kvůli nárůstu volatility. Když dojde ke zvýšení volatility, extrémně zapákovaní trendoví obchodníci začínají funět, jako když běží do kopce. Během posledních dvaceti let byly investice do státních dluhopisů USA považovány za nejlepší investici, takže sem nateklo obrovské množství peněz. Určitě nechceme, aby zahraniční věřitelé prodali své dluhopisy, protože to by bylo kruté probuzení. Jenom se potřebujeme vrátit k historickým hodnotám volatility. Proč je to důležité v diskuzi o dolaru? Protože kdyby došlo k výprodejům dluhopisů, zvýšily by se úroky a náklady na financování státního dluhu.

Tyto zprávy pro vás vytváří Akcieatrhy.cz

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář