Eurozóna v současné struktuře nepřežije

Eurozóna se zmítá v krizi a trvalé řešení je stále v nedohlednu. Ač počátek evropské dluhové krize bychom hledali snad již na počátku fungování eurozóny, kdy už některé nově vstupující země neplnily dluhová kritéria, dluhopisové trhy to odhalily až s velkým odstupem v roce 2010. Tehdy začaly výrazně růst výnosy ohrožených zemí, které dostaly přezdívku PIIGS. Jako neoficiální začátek hledání řešení evropské dluhové krize lze tedy označit rok 2010. Kam se za ty dva roky eurozóna posunula?

Téměř nikam. Rok se evropští politici rozkoukávali a omezili své myšlenky pouze na Řecko, aby v průběhu minulého roku "najednou" zjistili, že problém mají i evropští giganti - Itálie a Španělsko. A pak to celé začalo. Neustálé diskuze, debaty, jednání a vyjednávání, scházení se, rokování, summity, mimořádné summity, bilaterální schůzky, tiskové konference, vyjádření či vystoupení. Povětšinou s minimální informační hodnotou. Až z toho mám pocit, jako by to dělali za účelem najíst se dobrého jídla, vypít kvalitní alkohol, popovídat si a domluvit se na dalším posezení. Je to sice myšleno s nadsázkou, ale ono to tak skutečně někdy vypadalo. Velké procento těchto posezení totiž skončilo vyjádřením ve smyslu "dohodli jsme se, že se dohodneme".

Nyní máme konec srpna 2012 a situace se změnila akorát v tom, že čtyři členské země eurozóny již dostaly finanční injekci ve výši několik set miliard EUR a s nataženou rukou se hlásí další.

Evropská dluhová krize skutečně existuje a je velkým problémem pro celý svět, nicméně jako nejzásadnější problém vidím neschopnost politiků domluvit se na společném konání. Eurozóna má 17 členů a každý má právo hlasovat a návrhy odmítat. Tato struktura byla, je i bude neefektivní a je důvodem, proč eurozóna v současné podobě nemá šanci získat stejný vliv a ekonomickou sílu jako USA, kde pro nějaké zásadní rozhodnutí je třeba domluva pouze dvou politických stran. Netvrdím, že je to vždy jednoduchá domluva, ale rozhodně nesnese srovnání se společným rozhodováním 27 členských zemí, v každé z nich je několik politických stran a ústavní soud. Do toho připočtěme hlas lidu a generální stávky a dostáváme neuvěřitelně složitou strukturu, která nemá nárok na přežití. Aspoň ne s takovými ambicemi, jaké si evropští politici vytyčili.

Tomáš Menčík
analytik Cyrrus

Marek Hatlapatka (1978)

Vystudoval ekonomickou fakultu VŠB-TU Ostrava, absolvoval 3-měsíční stáž v Londýně a intenzivní kurz fundamentální analýzy pod vedením bývalého hlavního analytika Erste bank Galea Kirkinga. Ve společnosti CYRRUS, a.s. je zaměstnán od roku 2006, kdy nastoupil na místo analytika akciových trhů se zaměřením na zahraniční trhy, farmaceutický a bankovní sektor. Následně se specializoval na odvětví bankovnictví, elektrárenství a těžby uhlí a v těchto sektorech nyní patří k nejvyhledávanějším odborníkům v České republice. V roce 2008 se stal vedoucím analytického oddělení společnosti CYRRUS, a.s. a v této pozici působí i v současné době. Dlouhodobě patří k nejcitovanějším českým ekonomům, v roce 2010 se stal čtvrtým nejcitovanějším ekonomem v českých médiích.

Společnost CYRRUS, a.s., je licencovaným obchodníkem s cennými papíry. Společnost byla založena v roce 1995 a v současné době je největší mimopražskou makléřskou společností. Je členem Burzy cenných papírů Praha a Burzy cenných papírů ve Varšavě. Společnost CYRRUS, a.s., poskytuje komplexní služby na kapitálových trzích soukromé i firemní klientele, zaměřuje se na burzovní obchody v systému SPAD pražské burzy a obchodování na zahraničních trzích v Polsku, Maďarsku, Turecku, Německu a USA. Společnost patří mezi nejvýznamnější české obchodníky s investičními certifikáty.