Kalvoda (TANK): Cestou z krize mohou být místní měny

Byla tu „kreditní krize“, „finanční krize“, „řecká krize“, „fiskální krize“ – jakou další krizi můžeme očekávat v „nejbližší“ době ?  Z dlouhodobého pohledu, máme se obávat například „penzijní krize“ ? Jak se vhodně bránit negativním vlivům podobných „krizí“ ?

Všechny tyto krize jsou jen různými pohledy na jeden proces a do jisté míry i pouhými mediálními konstrukty. Země PIGS svázány EURem a odříznuty od možnosti devalvace budou nutně padat dále nebo umně zakrývat problémy. „Penzijní krizi“ je možno odvrátit jedině podporou porodnosti. Ve světě plném starých lidí jsou totiž důchodcům peníze  k ničemu, jejich hodnota musí nutně klesnout. Kromě této krize očekávám také krizi státních měn, která nyní již začíná v Řecku a bude se rozšiřovat.

Jsou současné evropské problémy řešitelné pouze a jen penězi ? Nejde obecně spíše o „politickou krizi“, kterou je možné řešit pouze či především změnou stylu politiky v rámci celé Evropy?

Jak sám říkáte, peníze samy nic neřeší. Jediným skutečným řešením je znovu nastartovat místní výrobu. Pokud budeme mít štěstí, bude tato renesance místní výroby právě výsledkem krize nadstátních a státních měn a počátku měn lokálních.


Ustojí euro svou „krizi“? Pokud ano, dá se odhadnout, jestli dojde k nějakým změnám, případně k jakým?

Moment, vytáhnu křišťálovou kouli... :-D Projekt Euro je sympatický a já myslím, že přežije, ale jeho role bude oslabena ve prospěch státních a lokálních měn,


Umíte si představit rozpad EU a zánik eura ? Je vůbec možné odhadnout alespoň rámcově všechny dopady takového rozpadu ?

Jak říkám, neřekám, že by Euro v dohledné době zaniklo a stejně tak nečekám rozpad EU. Myslím ale, že reálným a poměrně příznivým scénářem by bylo paralelní fungování EUR, státních a lokálních měn. Tím by mohly projekty evropské solidarity zůstat nedotčeny. Paralelní fungování různých měn by však znamenalo pád monopolu na vydávání měn, který je dnes standarní částí zákona. A do toho se možná některým nechce.

Úplný pád Eura si myslím že nikdo nechce, vedle převedení stávajících závazků na státní měny by znamenalo nezanedbatelné administrativní náklady a ruku v ruce s ním by šlo ukončení nadnárodních projektů. To však samo o sobě nemusí znamenat žádnou pohromu, jen myslím, že by to byla škoda, když jsou zde možnosti 'hladkého přistání'.


Je možné spoléhat se při řešení vysokého zadlužení pouze na budoucí ekonomický růst? Co považujete za nejefektivnější způsob řešení současných evropských problémů ?

Samotné zadlužení není problémem. Problémem jsou úroky a kdo je věřitelem. Pokud jsou majitelem závazku občané (prostřednictvím různých fondů), pak občané vlastně platí úroky sami sobě, konkrétně chudší bohatším, což vede k zesílené sociální polarizaci. Problémem je sílící vrstva nemajetných a předlužených, kteří se stávají sociálně vydělenými.

A pokud je suma úroků, které se mají zaplatit, vyšší nežli peníze, které přijdou na trh, pak nelze čekat nic jiného nežli pokračování otevřených i skrytých osobních, firemních a státních bankrotů.

Moderní monetární a fiskální systém tak vlastně počítá s neustálým růstem, který ovšem není reálný a proto je prokládán vlnami bankrotů. Efektivním řešením by samozřejmě byla devalvace a pak snad zásadnější proměna monetárního systému. Nic z toho však nepomůže, pokud se současně nějak nepohne věkové složení obyvatelstva.


Současné evropské problémy výrazně zvyšují obecnou nedůvěru investorů. Jak se toto projevuje ve světě „osobních financí“ ?

Lidé právem přestávají věřit v měny a v dluhové cenné papíry a chtějí investovat spíše do aktiv skutečné fundamentální hodnoty. Hitem je nadále zlato a lidé přitom stále nějak zapomínají na akcie zdravých firem, které jsou proto podle mě nadále podhodnoceny.

Spatřujete v této souvislosti odklon od některého tradičního segmentu případně naopak  zvýšenou aktivitu v některé oblasti ?

Odklon od cenných papírů a peněz obecně, příklon k věcem skutečné nebo alespoň domělé hodnoty, k fyzickému držení oproti podílům. Majetní investoři se drží zlata a nemovitostí, obávám se ale, že dělají chybu a budou také zklamáni.

Jaká by měla být optimální strategie z pohledu „osobních financí“ pro úspěšné zvládnutí všech krizí, pokud ovšem existuje ?

Obávám se, že na tuto otázku jsem příliš mladý, já pamatuji krize jen dvě. Pokusím se ale:

-         mít peníze buď co nejvíce likvidní (spořící účet) nebo zainvestovány do věcí skutečné fundamentální hodnoty, vyhýbat se dlouhodobým dluhopisům a jejich fondům

-         nepřeceňovat svou úvěrovou solventnost a nebrat si úvěry s vysokým nebo variabilním úrokem

-        neprotěžovat příliš finanční majetek na úkor majetku hmotného, spolupráce a mezilidských vztahů, které jsou často k nezaplacení