Úsporami vstříc nové recesi

Vyspělé státy, které se snaží své občany přesvědčit k umírněnému životu v zájmu napravení rozpočtů, hrají krátkozrakou hru. Nová vlna recese se pak nemusí týkat jen Evropy. Nedávno se nad tímto problémem zamyslel Robert Shiller, profesor ekonomie na Yale. Názory ekonomů na tuto otázku jsou totiž silně polarizované.

Ekonom z Harvardu Alberto Alesina například na základě svých výzkumů tvrdí, že snižování deficitu veřejných financí mnohdy vyvolá oživení ekonomiky. Zavedení úspor totiž může zvýšit důvěru v budoucí oživení, čímž ho pomůže nastartovat. Záleží na konkrétní zemi a míře deficitu.

Vlády mohou začít šetřit a (nebo) zvyšovat daně. Za současných podmínek ovšem Shiller vyzývá k velké opatrnosti - jen složitě lze totiž podle něj odhadnout, kolik na jakém opatření reálně ušetří. Vyšší daně například mnohdy vedou k nižším výběrům a podobně.

Navíc někdy i lepší výhledy ekonomiky vládu paradoxně brzdí - začne se bát možného přehřátí ekonomiky a inflace (příkladem ze současnosti je Čína). Může pak začít šetřit, což paradoxně při neúspěchu opatření zanechá růst růstem - a komentátoři se mohou přetrhnout ve vychvalování "úspěšných opatření, která pomáhají udržení růstu ekonomiky".

Itálie stávkuje, ale bez problémů upisuje dluhopisy. Přiblížil se bod zvratu?

Jaime Guajardo, Daniel Leigh a Andrea Pescatori z Mezinárodního měnového fondu zkoumali plány úspor v 17 zemích za posledních 30 let. Jako základní kritérium ovšem brali to, aby plány na snížení byly dlouhodobé, v zájmu "správné rozpočtové politiky", ne pouze krátkodobé v době krize, kdy je tlak trhů největší. Kvůli tomu sledovali podrobně veškeré kroky a projevy politiků příslušných zemí včetně televizních vystoupení.

Důkladnou analýzou došli k jasnému závěru: Úsporná opatření mají za následek snížení spotřeby a oslabení ekonomiky. Důraznější varování pro současné politiky není potřeba hledat.

Švédská lekce práce se státním dluhem

Švédsko čeká těžký rok podobně jako ostatní evropské ekonomiky. Největší skandinávská ekonomika v roce 2012 nejspíše nedosáhne vyššího růstu než 1 %, loni přitom dokázala posílit o 4,5 %. Země je silně závislá na exportu do Evropy, vleklá dluhová krize ...

Valerie Ramey z Kalifornské univerzity v San Diegu ovšem výstupy ekonomů MMF kritizuje. Je podle ní pravděpodobné, že vlády začínají šetřit ve chvíli, kdy jsou státy zadlužené a kdy je reálné, že by velký dluh mohl upadnout v nemilost investorů. Takové Japonsko nijak výrazně nešetří, i když je v dluzích "až po uši" - jeho dluh je totiž trhy vnímán jako superbezpečný. Země, jejichž HDP roste i při velkém zadlužení, se ničeho bát nemusejí, a tak ani nezavádějí úsporná opatření a nezvyšují daně.