Důchodový evergreen

Letos jsme se po letech očekávání dočkali zákona o důchodové reformě z pera vládní koalice, který prošel ve třetím čtení 9. září Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR. Následně byl tento návrh zamítnut 12. října v Senátu, ale počítá se s jeho opětovným schválením Poslaneckou sněmovnou. V roce 2012 by tak měly začít vznikat fondy druhého penzijního pilíře a od roku 2013 by měl celý systém začít fungovat.

Parametry navrhované reformy už jsou poměrně známé a nebudu je zde detailně popisovat. Připomenu jen, že se jedná o možnost vyvedení (opt-out) 3% ze sociálního pojištění do soukromých fondů tzv. ‚druhého pilíře‘, přičemž účastník si bude muset přidat ze svého 2%. Vstup pro účastníky mladší 35 let je dobrovolný, starší se mohou zúčastnit také, ale musí se rozhodnout do konce roku 2012. Na výběr bude z několika fondů s různým investičním zaměřením. Naspořené prostředky včetně zhodnocení se po dokončení doby spoření (ke dni vstupu do důchodu) převedou na účet pojišťovny, která se postará o výplatu buď pevně stanovené renty po dobu 20 let, nebo doživotní penze.

Reforma?

Je otázkou, zda toto je důchodová reforma, kterou bychom očekávali od pravicové vlády. Politika je umění možného a vzhledem ke vztahům v koalici je toto asi maximální možný výsledek reformní snahy ODS a TOP 09. Sousední Polsko a téměř ‚socialistické‘ Švédsko jsou příklady zemí, které šly v reformách důchodového systému mnohem dále. Politici v těchto zemích se nebáli sáhnout do samotného základu průběžně financovaného systému PAYG (pay-as-you-go) a nahradili jej tzv. příspěvkově definovaným systémem NDC (Notional Defined Contribution), který zavádí virtuální pojistné účty, ze kterých se při vstupu do penze účastníkovi vypočte renta.

Ve Švédsku uskutečnili tuto reformu v roce 2001. Starý PAYG pilíř byl nahrazen NDC systémem příspěvkově definovaných účtů, na kterých se během doby přispívání pojištěnce do systému shromažďuje fiktivní kapitál, který je zhodnocován indexem míry růstu mezd. Do tohoto pilíře Švédové odvádí 16 % svých hrubých mezd, po skončení aktivní fáze života je tento účet umořován formou renty. Druhý pilíř, finančně definovaný FDC systém, do kterého plynou příspěvky ve výši 2,5 % z hrubých mezd účastníků penzijního systému, disponuje nabídkou více než 500 investičních (podílových) fondů, do nichž mohou pojištěnci investovat prostřednictvím speciální vládní agentury (mohou si volit maximálně 5 fondů a během trvání pojištění je umožněn přestup mezi fondy).

V Polsku reformovali penzijní systém již v roce 1999. Prvním pilířem je reformovaný PAYG systém, který funguje také na principu NDC virtuálních osobních účtů, ze kterých jsou přispěvatelům při odchodu do důchodu vpláceny prostředky a připsané úroky. Do tohoto pilíře přispívají účastníci systému 12,22 % ze mzdy a prostředky nejsou investovány do finančních instrumentů na kapitálovém trhu (úroková míra je tvořena demografickým růstem příspěvků a růstem produktivity práce). Naopak druhý pilíř je již plně fondový a jeho zhodnocení závisí na vývoji kapitálového trhu (výše příspěvků do druhého pilíře činí 7,3 %). Třetím pilířem pak je volitelný systém zaměstnaneckých penzijních plánů a individuálních důchodových účtů.

Druhý pilíř jako součást portfolia

Výhodou NDC (příspěvkově definovaných) systémů je jejich větší zásluhovost, což ocení především osoby s vyššími příjmy. Naproti tomu, jak uvádí naše MPSV: „ČR má velmi malé rozdíly mezi důchody, protože zásluhovost je silně potlačena. Není to výhodné pro lidi s vyššími příjmy, je to naopak účinné jako ochrana proti chudobě.“ Proto si myslím, že argumenty typu ‚reforma je výhodná jen pro bohaté‘ jsou zde zcela liché, protože reforma v současné podobě jen poněkud zvyšuje zásluhovost celého důchodového systému, který je v ČR extrémně rovnostářský (což mimo jiné ilustruje i výrok Ústavního soudu, kterým ÚS zrušil s platností od 30. září 2011 výpočet důchodů, který je méně výhodný pro lidi s vysokými příjmy).

Většina lidí si dnes, i díky debatě o penzijní reformě jako takové, uvědomuje nutnost zabezpečit si životní úroveň odpovídající jejich nárokům vlastními silami. Portfolio investic a příjmů z nich, které nám zaplatí ‚bonusová léta‘, může být velmi široké. Od tradiční investice do vlastních potomků, vzdělání, bydlení, nemovitostí k pronájmu apod. až po sofistikované finanční produkty a penzijní plány.

Pokud zůstaneme u finančního zabezpečení penze, tak prvním pilířem v ČR zřejmě zůstane PAYG průběžně financovaný systém, druhým bude možnost vyvést 3 (+2)% z pojistného do fondového systému a třetím pak nově zvýhodněný (o zvýšení příspěvku státu na 230 Kč na 1000 Kč příspěvku účastníka a vyšší daňovou úsporu 19% z max. 12 tis. ročně) již existující systém penzijního připojištění, který je zároveň široce podporován zaměstnavateli. Možností individuálních investic např. do podílových fondů nebo přímo jednotlivých akciových titulů existuje nepřeberné množství.

I přes četné výhrady k penzijní reformě z hlediska výhodnosti pro účastníky (problém likvidity a nemožnost ze systému vystoupit) je nutné i tuto reformu považovat za pozitivní krok, protože donutí přemýšlet o finančním zabezpečení i ty, kteří by jinak nechali vše na státu a individuálně by např. do podílových fondů pravidelně neinvestovali. Dále je pravděpodobné, že pokud bude počet účastníků vysoký a objem prostředků ve fondech poroste, dojde k pozitivním efektům i na makroekonomické úrovni České republiky.