Vše o ETFs, moderním nástroji úspěšného obchodníka I.

Co je to ETF

Stále více v oblibě jsou investice do finančního instrumentu ETF (Exchange Traded Fund), což jsou podíly (akcie) fondů, s kterými lze obchodovat klasicky na burze přes obchodníka s cennými papíry. Tyto fondy investují do různých typů aktiv, jako jsou například komodity, měny nebo akcie. Dle toho, jaký typ aktiva fond spravuje, se hýbe i cena ETF. Tyto ETFs pak mohou velice přesně kopírovat například vývoj ceny drahých kovů či různých akciových indexů.

Fondy zakládají velké investiční banky a společnosti zabývající se správou aktiv, které mají ve svém držení obrovské množství různých druhů cenných papírů, derivátů a jiných aktiv (cizí měny či různé komodity ve své fyzické podobě). Hlavními hráči na trhu ETFs jsou například Barclays, BlackRock, State Street či Deutsche Bank.

ETFs fungují na podobném principu jako podílové fondy. Nakoupením akcií takového fondu je pak možné spekulovat například na vývoj celého odvětví, ve kterém působí desítky společností, u nichž by pořízení jednotlivých akcií bylo neúměrně nákladné.

ETF jako instrument vniknul teprve nedávno, a to v roce 1989, kdy byla na svět vržena první emise Index Participation Shares kopírující index S&P 500, s kterou se obchodovalo na burze AMEX a Philadelphia Stock Exchange. Ještě v roce 1999 existovalo na celém světě pouze 33 jednotlivých ETFs s celkovou hodnotou spravovaných aktiv ve výši 40 mld. USD. Od té doby trh s ETFs roste dramatickým tempem směrem kupředu. Na trh přicházejí stále nové typy ETFs, které se orientují na exotičtější druhy a koše aktiv, takže si každý investor přijde zaručeně na své. Podle Black Rock pak roce 2009 celkové množství jednotlivých ETFs dosáhlo celosvětově už 1900 s celkovou hodnotou spravovaných aktiv přesahující 1 bilion USD.

V čem spočívá rozdíl od klasických akcií

ETFs vykazují podobnou charakteristiku jako kmenové akcie. Vztahují se na ně podobné obchodní podmínky a regulace ze strany burzy a kontrolních orgánů (SEC). Je zde však několik významných odlišností, na které je třeba upozornit.

Hlavní rozdíl mezi ETF a klasickými kmenovými akciemi spočívá v tom, že u ETF investor nekupuje právo na řízení společnosti, ale pouze na odpovídající část majetku a výnosů tohoto fondu, jako je tomu u podílových listů otevřených podílových fondů. Nejedná se o klasickou akciovou společnost, ale o fond. Tudíž zde neexistuje žádná valná hromada, která by rozhodovala o dalším chodu organizace, a nesetkáme se zde ani s klasickými účetními výkazy, jako je rozvaha či účet zisků a ztrát. (K tomu, jak analyzovat jednotlivé ETF podle jejich charakteristiky a výkonu, se dostaneme ještě později.)

U klasických kmenových akcií investor podstupuje jednak tržní riziko, ale také riziko úpadku akciové společnosti. U ETF investor podstupuje v podstatě pouze riziko tržní. Fond prakticky nemůže zkrachovat, protože veškeré náklady na jeho správu (ty jsou opravdu zanedbatelné) s přehledem pokryjí výnosy z držených aktiv. Krach může teoreticky hrozit pouze u typu akciového ETF, kde akcie představují většinu spravovaných aktiv fondu. I zde ale krach fondu není příliš reálný, protože se díky značné diverzifikaci toto riziko téměř zcela eliminuje. Například i při hypoteční krizi v letech 2007-2009, kdy se mnoho společností pohybujících se v odvětví realit a investicích do kolateralizovaných instrumentů dostalo do potíží a zkrachovalo, výkonnost fondu Vanguard REIT (VNQ), jehož portfolio tvoří z více jak 95 % investice do akcií typu REIT (Real Estate Investment Trust), dosahovala v tomto období -41,9 %, aniž by byla nějakým způsobem ohrožena jeho existence. Nicméně stále platí, že na burze je jisté to, že není jisté vůbec nic. Pravděpodobnost, že všechny společnosti v daném odvětví zkrachují, je sice velmi, velmi malá, ale teoreticky to možné je.

Motivace k založení takového fondu není nic jiného než peníze a nejedná se přitom o žádné malé částky. Správci fondů mají příjem hned z několika položek...

Celý článek můžete číst na iPOINT