Poznámky ze schůzky s autorem nového konkursního zákona/problémy plynoucí z dosavadní 5leté praxe

Tým autorů vedl tehdy Bohumil Havel. Dnes se podílí na rekodifikaci soukromého práva a je členem Legislativní rady vlády. Zašel jsem s ním po těch letech na kafe a tady jsou zápisky:

Problémy plynoucí z 5leté praxe nového zákona:

(1) Nepřátelské převzetí firmy přes konkurs - většinový věřitel, který skoupí pohledávky za vyhodných podmínek může ovládnout firmu - když selže dozor a projde i případná podjatost insolvenčního správce či soudce. Ukazuje se, že naše právní prostředí ještě není připravené na standardní jinde známé mechanismy. Obrana proti takovýmto excesům může být snad jen přes Ústavní soud nebo přes důslednější výkon funkce členů věřitelského výboru dlužníka. 

(2) Pro banky může být poučením lépe si hlídat úvěrové smlouvy - problém velké úvěrové pozice banky vůči firmě. Insolvenční soud může rozhodnou o tom, že banka před krachem firmu příliš ovládala a tvořila tak s podnikem koncern. To má velký vliv nejen na možné koncernové důsledky, ale zejména je takovému věřiteli zakázáno hlasovat. Významný věřitel, který zjevně dlužníka rozsáhle financoval, se najednou dostává do role pouhého pozorovatele bez faktického vlivu. Banky a další věřitelé by tak měly věnovat velkou pozornost formulacím ve svých smlouvách, aby nebylo možné je následně interpretovat jako smlouvy o ovládání apod. Obdobně si musí hlídat své faktické chování v době, kdy je dlužník už na hraně úpadku, protože i to může mít následně pro soud význam.

(3) Některé novinky v zákoně nejsou k jejich škodě využívané, a to zejména pro konzervativnost věřitelů. Zákon například nabízí moratorium, tedy možnost určité ochrany dlužníka proti věřitelům. Tento nástroj má dobré vlastnosti, které se ale nerozvíjí – bylo by dobré, aby se věřitelé i této možnosti věnovali a tak třeba společně s dlužníkem úpadek ve skutečnosti odvrátili nebo celé insolvenční řízení urychlili.

(4) Prodej z volné ruky je i v konkursním řízení běžný nástroj – má přinést efektivnější prodej majetku. Ne vždy jsou ale podmínky tohoto prodeje nastaveny tak, aby maximalizovali přínos insolvenčního řízení. Věřitelé by měli dát pozor na to, co a jak správce při této variantě zpeněžení nabízí a měli by více zvažovat zda dají rovnou souhlas k prodeji nebo např. jen souhlas podmíněný, který bude záviset na dosaženém výtěžku a jeho srovnání s jinými možnými variantami prodeje.

(5) Je současně zjevné, že se i nadále podceňuje vzdělávání soudců. Soudci mnohdy nemají zkušenosti s procesy restrukturalizace a zjevně rozhodují bez hlubšího poznání věci. Insolvenční řízení je sice právní nástroj, ale jeho samotná podstata je hospodářská či ekonomická  - posoudit určitou situaci správně podle práva neznamená ji posoudit správně podle efektivity insolvenčního procesu...

Nenechte si ujít další články z blogu Aleše Michla na http://www.penizenavic.cz/clanky-dle-autora/ales-michl