Pavel Kohout: Češi, národ bohatých
Pavel Kohout, Ekonomika, 11.07.2011
Kellner, Tykač, Roman, Babiš. Čeští miliardáři, které všichni znají. Těch pár jmen však neznamená, že v Česku zeje hluboká propast mezi chudými a bohatými. Naopak patříme mezi nejvíce rovnostářské země světa. Tak kde se berou mýty o doširoka rozevřených sociálních nůžkách?
Nůžky mezi chudými a bohatými se v Česku nebezpečně rozevírají, varují odbory na svých čím dál častějších demonstracích. Vyvolávají tak dojem, že v zemi existuje vysoká nerovnost v rozdělení bohatství a že se vracíme až kamsi do hlubokého 19. století. Rozmrzelí lidé, na něž dopadají reformní škrty, pak snadněji podléhají mýtům o bohatnoucích boháčích a chudnoucích chudácích. Třeba jako je tenhle:
Honza se vrací z vandru domů a potká stařenku. „Tak co, Honzíku, jak je ve světě?“ „Ale, však to znáte, kmotřičko. Bohatí bohatnou a chudák se do ještě větší nouze propadá.“
Kolikrát jsme už slyšeli nebo četli variaci na toto téma? V pohádkách pro děti, stejně jako v těch, které multimilionáři z Hollywoodu točí pro dospělé diváky. Ale motiv bohatnutí bohatých a chudnutí nuzných se objevuje i v seriózní literatuře. Tak třeba tady:
„V zemi, která dosáhla nejvyššího stupně bohatství, by mzda i úroky z kapitálu byly velmi nízké. Mezi dělníky by konkurence při hledání zaměstnání byla tak velká, že mzdy by poklesly na tolik, kolik stačí k obživě příslušného počtu dělníků, a protože země by již byla dostatečně zalidněná, nemohl by se tento počet zvyšovat.“ Země bohatne, zatímco mzdy padají na úroveň pouhé obživy a možná ještě pod ni. Hádáte Karla Marxe? Téměř správně – Marx citoval Adama Smithe. Autor klasického Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) je dodnes respektovaným klasikem liberálního myšlení, podobně jako Marx zůstává idolem antiliberalismu.
Omyl klasika
Pokračování článku najdete na http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/cesi-narod-bohatych/
