Den kdy došel fosfor

Farmáři po celém světě zvyšují úrodnost svých polí hnojivy bohatými na fosfor, jen v roce 2008 na své pozemky rozptýlili zhruba 17 milionů tun tohoto prvku. Tomu, co se děje pak, už je věnována jen minimální pozornost: obrovský podíl fosforečnatých látek se ztrácí prostřednictvím půdní eroze a úniků nebo odplouvá moderní kanalizací.

Způsobů, jak fosfor mizí a končí na místech, kde ho nechceme, je mnoho! Takový proces však nemůže pokračovat donekonečna. Naše zásoby fosforu – látky, která stojí za růstem globální zemědělské produkce a kterou je třeba stále nepřetržitě doplňovat – se totiž rychle tenčí. Ohrožena je potravinová bezpečnost celé planety. O fosforovém problému přitom většina z nás nikdy nepřemýšlela, a dokonce neslyšela.

Tahle otázka přitom (paradoxně) trápila už Franklina D. Roosevelta, který v roce 1938 upozorňoval, že se obsah fosforu v amerických půdách značně snížil, což může vést ke snížení množství i kvality pěstovaných potravin, a obojí zase ovlivní fyzické zdraví a ekonomickou bezpečnost národa.

Nedostatkový stavitel

Fosfor je klíčový například při tvorbě DNA a buněčných membrán. V zemské kůře je přitom relativně vzácný – jeho nedostatek je tak limitujícím faktorem při rozvoji rostlin a řas. V lidském těle pak fosfor sehrává klíčovou úlohu při tvorbě kostí. Naše závislost na něm se dramaticky zvýšila se „Zelenou revolucí“ – sérií zemědělských inovací, jež v současnosti umožňuje uživit populaci o 4,2 miliardy větší než v roce 1950. Nestačí dodat jen vodu a dusík – bez přísunu fosforu by rostliny nemohly růst tak, jak to moderní zemědělství vyžaduje.

Pokračování článku najdete: http://www.finmag.cz/clanek/22387/