(Kurzy.cz)
Rozhovor s profesorem Milanem Zeleným - Krize nebo transformace ?
Byla tu „kreditní krize“, „finanční krize“, „řecká krize“, „fiskální krize“ – jakou další krizi můžeme očekávat? Případně, očekáváte možné opakování respektive vrácení některé z výše jmenovaných krizí?
Máte pravdu, krizí je stále více a představují stále širší vějíř oblasti hospodářského i společenského života. Tedy, krizí jako kvítí - je třeba se zamyslet. Dle mého názoru dnes neprocházíme krizí, ale transformací. Asi jako když se agrární společnost transformovala na společnost industriálni. To také byly stovky „krizí“, ale žádní Krize: prostě nezvratitelná změna způsobu života, podnikání, politiky a myšlení. Další krize, která nás ještě čeká, je krize zaměstnanosti. Bude to vypadat, že se nějaké krize vraci (jako W popis poklesu, oživení a poklesu), ale jde v podstatě o jednu převratnou a nezvratnou transformaci. Pokud politici a ekonomové nedokáží rozlišit mezi krizí a transformací, potud zůstaneme v temnotách, chaosu a zřejmé neschopnosti adekvátní reakce.
Je odsouhlasené (750 mld. EUR) řešení „řecké a fiskální krize“ správné? Nejde spíše o „politickou krizi“, kterou je možné řešit pouze či především změnou stylu politiky v rámci celé Evropy? Je možné respektive správné zakazovat nějakému státu, byť v rámci určitého společenství, jeho krach?
Dobrá otázka. Řešit zadlužení ještě větším zadlužením je jistě na pokraji zdravéhorozumu. Krach státu je jako bankrot podniku. Jde o nutný očistný a nápravný proces. Pokud tuto katarzi zpomalujeme, sanujeme a s penězi druhých lidí (daňových poplatníků) konzervujeme, tak očista neproběhne a podnik či stát zkrachuje de facto, i když ne de jure. Čili, řešení EU je nejen nesprávné, ale přímo škodící, katarzi oddalující čistě politický complot. „Řecká“ krize neexistuje; jde o krizi celého systému, kterého je Řecko pouze specifickou manifestací. Intervenční politika je samozřejmě příčinou krize, ne ekonomika. Politické intervence deformují tržní signály a podnikatelská rozhodnutí. Politika je, byla a vždy bude v přímém konfliktu s podnikatelskou mikro-ekonomikou (ale ne již se státní intervenční „makroekonomikou“). Dokud se nenaučíme dělat potřebnou práci krize bez krize, potud se krizím nevyhneme a nikdy se z nich nepoučíme. Budeme se stále jen učit z vlastních chyb: z krize do krize, ode zdi ke zdi a zleva napravo.
Ustojí euro svou „krizi“? Pokud ano, dá se odhadnout, jestli dojde k nějakým změnám, případně k jakým? Jak ovlivňuje jeho „krize“ postoj ČR k přijetí jednotné měny, mělo by toto téma být vůbec na pořadu dne? Objeví se v procesu rozhodování o přijetí eura obecně také nějaké další/jiné podmínky než jsou aktuální Maastrichtské limity?
Myslím, že ustojí: tak, jako každá jiná měna. Nevidím na euru nic obzvláštního, magického nebo i důležitého. Samozřejmě, trhy míní a politici mění. Zpolitizování jakékoliv měny je vždy hazardní a EU si udělalo z eura politického fackovacího panáka, kterého budou udržovat „za každou cenu“, aby se nezačalo odvíjet EU samotné. I europolitici si chrání svá korýtka. Tím euro přestane plnit roli tržní, hospodářské měny a jeho hodnota bude odrážet pouze „vůli“ politické hierarchie EU. Vstup ČR do eurozóny by také neměl být politickým, ale ekonomickým rozhodnutím. Podniky samy, svým přechodem na zúčtování pomocí eura, dávají ten správný signál k politickému kroku.
Jakou roli v krizích hrála a hraje Čína? Vyvolal skutečně růst jejích rezerv finanční krizi? Byla či je její role „řízená“?
Čína dle mého názoru vnější krizi nevyvolala, jen řadu svých krizí vnitřních. Číňané mají eminentní zájem na návratnosti svých zahraničních investic, racionalitě svých suverenních fondů a udržení spotřebitelské poptávky po čínském zboží i službách. Čína, Indie, Brazílie a v budoucnosti i průmyslové části Afriky zůstávají „bezkrizové“. Krize postihla USA, Evropu a Japonsko – tj. nejvyzrálejší post-industriální ekonomiky služeb. I to napovídá, že jde spíše o hospodářsko-společenskou transformaci (od service k self-service) a ne tradiční krizi. Čína má „řízené“ hospodářství, ale to má hlavně Evropa a částečně i Obamova Amerika. Rozdíly spočívají pouze v kvalitě, inteligenci a racionalitě státního řízení a intervencí.
K "fiskální" krizi – existují nějaké obecně platné limity, kdy v rámci ekonomiky a jejího růstu lze uvažovat o vyrovnanosti veřejných rozpočtů? Při jakém růstu hospodářství lze reálně uvažovat o zahájení splácení veřejného dluhu? Jaké jsou v tomto ohledu limity pro ČR?
V žádném případě nelze takové limity určit politicky a vyrovnanost rozpočtů vnímat jako politický zájem. Rozpočtové schodky nejsou příčinou něčeho, ale důsledkem neudržitelných chování (politicko-účetních mechanismů). Účetní vyrovnání rozpočtu přece neřeší příčiny jejich nevyrovnanosti, strukturální problémy v ekonomice nebo chybná závislost a omezený růstový potenciál. Bez dlouhodobé strategie růstu ekonomického koláče se konflikty přerozdělování nezmírní. Ekonomika není stroj, ale živý organismus živých lidí: adaptuje se, přizpůsobuje, rekalibruje. Současné mechanistické modely to neberou v úvahu. Jakékoliv „limity“ musí odrážet tuto přizpůsobivost lidských systémů, nemohou být statické a politicko-byrokratické.
Je možné spoléhat se při řešení vysokého zadlužení pouze na budoucí ekonomický růst? Co považujete za nejefektivnější způsob řešení?
Za řešení považuji odstavení politiků od utrácení peněz, které nevytvořili a k jejichž tvorbě ani nepřispěli. Jakékoliv rozpočtové výdaje a škrty je třeba vztáhnout k odpovídajícím ukazatelům hospodářského růstu, jak směrem nahoru tak i dolů. Když se daří, muže se přidat, když se nadaří, musí se ubrat, v předem určených, pohyblivývh limitech. Politici by pak nemohli prostě slibovat a plýtvat: kdykoliv by chtěli nějaké skupině svých voličů přidat, museli by se soustředit na zvýšení odpovídajícího ukazatele hospodářského růstu. Jiná cesta by nebyla: chudá společnost by žila chudě a bohatá bohatě. Přerozdělování by probíhalo podle předem určených pravidel. Celá společnost by se mohla soustředit na tvorbu ekonomických a ekologických hodnot, ne na politické přetahování při porcování stále menšího koláče. Samozřejmě, že nikdo žádné „nejefektivnější“ řešení nechce, politici by přišli o své kupování hlasů pomocí slibů a museli by „makat“ na rozvoji konkurenceschopnosti hospodářství – třeba podporou podnikatelské sféry, podnikatelského vzdělávání a snižování nezdravé závislosti na okolním outsourcingu montážních a skladovacích činností s nejnižší přidanou hodnotou.
Na závěr, co říkáte na výsledek voleb a jaký očekáváte v tomto ohledu vývoj z pohledu ekonomického vývoje a vývoje deficitu veřejných financí?
Poslední zprávy z rubriky Finance:
Přečtěte si také:
Prezentace
28.03.2024 5 kroků pro pravidelnou údržbu vaší motorové pily
27.03.2024 I elektrická koloběžka musí mít povinné ručení
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Revoluce v umělé inteligenci: Nový superčip společnosti Nvidia může změnit svět
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Kdy a komu se vyplatí využít DIP (dlouhodobý investiční produkt)
Mgr. Timur Barotov, BHS
Michal Brothánek, AVANT IS
SPILBERK investiční fond SICAV, a.s. se mění k lepšímu aneb Co přinesla Valná hromada
Miroslav Novák, AKCENTA CZ
ČNB pokračuje ve snižování sazeb, proinflačním rizikem slabší koruna
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Petr Lajsek, Purple Trading
Slabá koruna prodraží dovolenou. Kolik si kde letos připlatíme?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz