Na krkonošské Luční boudě byla v pátek 25. září zahájena výstava padělků výtvarných děl (trvá do 9. října). Součástí vernisáže výstavy byla i "dražba" jednoho z vystavených falz. (přesto určitá částka jako sponzorský dar byla přislíbena nadaci Pomozte dětem - Kuře). Dražbu jako licitátor vedl Jiří Macháček, který poslední příhoz noblesně stvrdil poklepem dražebního kladívka (dřevěnou stranou paličky na maso) a odešel se připravovat na další část programu, večerní koncert skupiny Mig 21.

Happening formou dražby padělku se konal jako upozornění na problematiku falz na českém trhu s uměním. Dražilo se prezenčně (tedy účastníci v sále) i po telefonu (kdy právě neexistující neznámý na telefonu vytáhl cenu nahoru a "donutil" účastníky v sále přihazovat tak, že se dražba uzavřela na výši jednoho milionu. Vede to k zamyšlení, jak je komunikace dražebních síní s dražiteli po telefonu ošetřena - například nahrává se? Nebylo by více etické, kdyby dražitele po telefonu na aukci zastupoval někdo nezávislý, nikoli zástupce na prodeji zainteresované aukční síně?)

K vidění na výstavě, která vznikla ve spolupráci Kláry Sovové, Luční boudy a společnosti EXTENDER s občanským sdružením Falzum STOP, jsou díla připisovaná následujícím autorům:

• Mikoláš Aleš
• Ota Bubeníček
• Josef Čapek
• Emil Filla
• Antotnín Chitussi
• Pravoslav Kotík
• Otakar Kubín
• Gustav Macoun
• Jaroslav Panuška
• Pablo Picasso
• Václav Rabas
• Jaroslav Šetelík
• Václav Špála

Na vernisáži opakovaně zazněl názor, že podobné znehodnocení prokazatelných padělků, jaké je na výstavě možné vidět například na kresbě s názvem Cyril a Metoděj (jako autor signován Mikuláš Aleš) a akvarel Lucemburská zahrada (signovaný jménem Jaroslav Šetelík) - kdy bylo výtvarné dílo znehodnoceno přeškrtnutím a přípisem, který dílo identifikuje jako padělek - by českému trhu prospělo a omezilo by tak putování padělků mezi jednotlivými kupci.

Právě na toto téma uvedl na zahájení výstavy Zdeněk Novák ze sdružení Falzum STOP následující příspěvek:

Černý petr na trhu s uměním
Současná situace na trhu s falzy připomíná již několik let oblíbenou dětskou karetní hru - Černého Petra.
Proč? Pojďme se podívat nejdříve na pravidla hry. Základním pravidlem je, že hráči  tahají sobě navzájem karty a vyhrává ten, kterému nezbudou žádné karty.
A jak je to s obrazy. Někdy se stane, že majitel obrazu přestane mít důvěru k nějakému dílu.  Většinou se to stává při shlédnutí díla odborníkem. Majitel se tedy rozběhne s obrazem do galerie, kde jej koupil a chce jej vrátit. Většinou obraz skutečně vrátí a galerista ukazuje svoji chápající a lidskou tvář. Společně si zanadávají na ty zloduchy padělatele. Nyní již bývalý majitel obrazu je spokojen, že se obrazu zbavil a peníze nevyhodil z okna. Ani si neuvědomí, že nějakou dobu, někdy léta, svými penězi štědře dotoval pana galeristu. A co galerista? Vrátil peníze, má ztrátu. Co udělá s obrazem? Spálí ho? To si asi nikdo nemyslí. Prostě ho prodá dál.
A tady máme toho Černého Petra. Nyní jde jen o to, kdo jich má ve své sbírce nejvíce, a kdo na tom nejvíce vydělal. A to nemluvíme o těch prodávajících, kteří si toho svého Černého Petra nechtějí vzít zpět. Použijí jednoduchý, ale zákeřný trik: tvrdí, že to není dílo, které milému sběrateli prodali, a že je chce podvést. I toto je česká realita. Jak se tato hra jmenuje?

Malý exkurz padělání obrazů:

1. Přidání  falešné signatury známého a vyhledávaného autora na tematicky vhodné dílo anonymního autora
2. Odstranění signatury autora a nahrazení signaturou známějšího a vyhledávanějšího umělce
3. Zneužití dobových kopií anonymního autora a doplňování signatury známého autora
4. Zhotovení totožných pozdějších kopií
5. Vyhotovování pozdějších variant známých obrazů

Předpokladem je vždy dobrá manipulace s kupujícím.

Na vernisáži vedle sebe visela dvě díla signovaná Pravoslav Kotík - Toaleta a Účes, falzum a originál. Jde o dva obrazy námětově i kompozičně velmi blízké, odlišují se technikou (olej x tempera), částečně barevným tónem a v detailu (na Účesu žena drží kulmu). U tohoto obrazu vede kupec Jiří Schwarz spor s Galerií Art Praha (Vladimír Neubert) o jeho pravosti, kde obě strany mají k dispozici posudky o falzu, respektive o pravosti obrazu.

Dalším zajímavým představeným dílem byly kubistické Ženy u piana se signaturou Pablo Picasso, které byly použity jako bankovní zástava za milionový úvěr - v tomto případě byli pachatelé odsouzeni. Každý z vystavených obrazů měl svůj příběh - kde byl koupen, od koho, proč si kupec nevymezil před koupí dost času na rozhodování a nevyhnul se tak nákupu v časové tísni. Podobně jsou různorodé i způsoby vzniku padělku.

Kromě kompletně vytvořených obrazů jako padělek – např. dílo Pravoslava Kotíka nebo Pabla Picassa - můžeme vidět padělky, kde falzifikátor použil nějaký starší obraz např. zručného amatéra z období 1. republiky a doplnil ho signaturou. Příkladem je olejomalba Oty Bubeníčka, kde při bližší prohlídce zjistíme, že styl malby a  barevnost na obrazu pro autora nezvyklá. Také signatura vytvořená v levém dolním rohu neodpovídá signatuře umělce.

Je zde i příklad, kdy falzifikátor použil obraz méně známého výtvarníka a nahradil jeho signaturu podpisem známějšího a hlavně sběrateli a investory oceňovanějšího výtvarníka. Příkladem je obraz Václava Rabase – původně olej Antonína Majera – Zrání obilí u Podlužan. Zde falzifikátor použil kvalitní Majerovu malbu, odstranil jeho původní signaturu a nahradil signaturou Rabas. Zkušenějšího ctitele Rabasova díla ovšem překvapí neobvyklá barevnost a absentuje zde také typická pastóznost Rabasovy malby. Falzum bylo objeveno díky pozornosti obchodníků a sběratelů - v rozmezí několika měsíců bylo možno nalézt na internetu dvě fotografie stejného díla, pokaždé s jinou signaturou. U vystaveného Rabasova falza je na výstavě i barevná fotografie původní podoby obrazu se signaturou A. Majer.

Při přípravě textu spolupracoval Ivan Kozel