Pokud bychom měli vzpomenout na „délesloužící vládce“, mezi prvními mě napadá královna Viktorie, císař Augustus a el comandante Fidel Castro. Dva prvně jmenovaní se dožili konce svého života v křesle svého úřadu, vůdce kubánské socialistické revoluce předal na nemocničním lůžku svůj úřad bratru Raúlovi.

Líder Máximo oslavil nedávno 83. narozeniny, své zemi vládl od roku 1959 a vládu předal bratrovi až v roce 2006. Od té doby se občas objevuje v médiích zachycen v civilním, sportovním oděvu (uniformu nakonec svlékl). Kuba pod Castrovým vedením bez ohledu na reálné dopady budovala socialismus, znárodnila všechny podnikatele, zrušila politické strany kromě jediné. Umíme si to představit.

Realita kubánského hospodářství i postoj nové americké administrativy donutily "Ostrov svobody" k určitým změnám – toleranci drobného podnikání, umožnění kontaktu s příbuznými ze zahraničí  - ti dávají svým příbuzným dary, které jim usnadňují živobytí, a posílání peněz z USA.

Obama učinil vstřícné gesto a zrušil některá omezení, takže kubánští emigranti budou za svými rodinami snadněji cestovat a posílat peníze a balíčky, nicméně hospodářské embargo nezrušil. Také Organizace amerických států nabídla Kubě obnovu členství, Kuba se ale vrátit mezi ostatní členy odmítla. 

Ekonomická krize se socialistické Kuby silně dotýká, deficit prudce roste, není dostatek spousty základních věcí. Jedna ze zpráv hovořila o tom, že na ostrově dochází toaletní papír. Situace patrně není růžová, když Raúl Castro odložil konání sjezdu strany a vyhlásil, že je třeba snažit se o úspory. Pokud všeobecný nedostatek strhne současnému prezidentovi růžové brýle revoluce a přiměje Kubu k větší otevřenosti a vstřícnosti k tzv. "západnímu typu demokracie" a "kapitalistickým manýrám", pak by možná i krize mohla přinášet pozitivní změny pro obyčejné Kubánce.