Skupina umělců sepsala petici proti bulváru, tím zajisté nemyslí správně a pěkně vyslovený boulevard, tedy širokou ulici, ale – podle definici wikipedie – „bulvární tisk, to jest takový tisk, jenž se zaměřuje na rychlé šíření senzačních zpráv, pochybných, laciných, často ne dost dobře ověřených, či přímo smyšlených informací - tzv. bulvární zprávy.“ Také praví wikipedie s odkazy na prameny, že „bulvární médium je označení masového sdělovacího prostředku, kde klíčovou roli hrají emoce (krev, sex), aktualita, které význam s časem klesá (tady a teď)...obsah je charakterizován mimo jiné provinčností, navozováním paniky, skandalizací, personalizací, populismem, povrchností, negativismem, jednoduchostí, jasností, vytvářením a prací s celebritami, předstírání blízkosti a autoritativnosti konzumentovi, provádí interpretaci jevů na základě zákulisních informací, drbů.“

V našich podmínkách projevuje se bulvární zpráva pestrou barevností vydání a úžasným titulkem, který je zakončený jedním či více vykřičníky. Přitom, abychom ocitovali jednoho klasika, větší počet vykřičníků na konci věty obvykle naznačuje pisatelovu duševní nerovnováhu.

Titulek, nápaditý a pro čtenáře zajímavý, výrazně ovlivňuje čtenost zpráv – v bulváru bývají titulky tím hlavním a občas i jediným, co má břink, samotná zpráva je pak buď rozhňahňáváním sdělení v titulku, nebo vysvětluje oslí můstek, který úžasné titulkové sdělení převede na prkotinu, která je rozepsána ve zprávě.

Objektem bulvárních zpráv bývají tzv. celebrity – politici a umělci (opět se podívejme do slovníku: celebrita, tedy osobnost, slavná osoba, veličina, proslulá, významná osobnost). Osobnosti z ekonomického prostředí, manažeři, ekonomové, burziáni, stávají se námětem bulvárních článků méně často. Skupinu hvězdiček mihotavého významu, které se bulváru vystavují, aby si udělali reklamu, můžeme myslím pominout, ostatně bulvár se nemůže soustředit pouze na ně, musí přihazovat i události zásadního významu o osobnostech z první ligy celebrit.

Lidé mají obvykle pocit, že mediálně známější osobnosti (i jen osoby) jsou veřejným majetkem a razantně jim vstupovat do soukromí je čtenářovo absolutní právo. Není. Stejně tak míváme pocit, že vynutit si vstup nositele známého obličeje do jiné sféry přinese kvalitativní změnu - také obvykle nepřinese: kolik herců bylo dobrými umělci a špatnými politiky!

Je tu samozřejmě i názor, že některým médiím bulvárního zaměření se podařilo narazit a zašťourat i do zajímavých kauz, kterým se později věnovala i ostatní média, protože se jednalo o zásadnější témata. To je možné, ale hlavním obsahem bulvárních zpráv jsou prostě drby (tedy ne pravda a souvislosti) a jejich objektem osobnosti, které se nechali nachytat na švestkách, nebo pouze odchytit fotografem.

Mohu se pouze připojit s vlastní výzvou: nečtěte bulvár, čtěte burzovní zprávy, tam se teď odehrávají ta pravá dramata!