Hokejové dědictví

Hokej není pro Čechy jen sport. České dějiny se do hry promítaly, kdykoli bylo nutné zvednout zemi sebevědomí.

Marek Dostál

Vybrali jste fotbal, nebo hokej? Který z nich je vlastně český národní sport? Pro mnoho českých sportovních fanoušků je to téměř neřešitelná otázka. Většinou se odpovídá podle toho, jak se kterému sportu zrovna daří anebo jaký úspěch tuzemské reprezentace je zrovna čerstvější. Alespoň u televizních obrazovek ale mají Češi zdá se jasno. Z dřívějšího průzkumu společnosti Factum Invenio totiž vyplývá, že zatímco muži sledují v televizi spíše fotbal, u žen je to právě naopak. Přesto v konečném součtu – oba naše nejpopulárnější sporty si nenechá v televizi ujít více než čtvrtina populace starší patnácti let.

Novodobí gladiátoři

Psychologové by to možná vysvětlili poměrně jednoduše: hokejisté pro ženy představují novodobé gladiátory, kteří v aréně bojují proti nepříteli. Na bruslích vypadají jako obři, se vší výstrojí evokují představy velkých a silných mužů. Hokej má pověst jednoho z nejsurovějších sportů, není to nic pro třasořitky. Pro mnoho žen je hokejista prototypem muže ochranitele, který si umí vybojovat respekt. Ani jako živitel rodiny a budoucí otec dětí by jistě nebyl k zahození. Matky by neměly nic proti tomu, kdyby byl jejich syn hokejista. Ale i mnozí tatínkové touží po tom, mít z potomka nového Jágra nebo Haška.

Muži i ženy shodně vidí možnost obrovského výdělku hokejistů nejlépe v severoamerické NHL. Nic na tom nemění ani fakt, že právě Jaromír Jágr se stal znovu nejlépe placeným hráčem až poté, co v létě přestoupil do ruského Omsku. Za rok tam má vydělat sedm milionů dolarů. Ze své gáže přitom odevzdá na daních jen třináct procent a to znamená, že si ročně přijde na sto milionů korun čistého. Kromě toho si v Rusku nemusí platit bydlení a k dispozici dostal osobního řidiče, na stadionu má celodenní stravování.

Nákladný sport

Jenže krize, která prosakuje všemi vrstvami současného společenského života, se nevyhnula ani sportu včetně hokeje. Firmy šetří, aby měly na normální provoz podniků a výplaty svých zaměstnanců, škrtají své marketingové a sponzorské aktivity. Přitom příjmy od sponzorů tvoří například v českých hokejových klubech přibližně osmdesát procent rozpočtů. Třeba marketingový partner hokejové extraligy, společnost BPA, která ročně poskytuje klubům devadesát milionů korun, se opozdila už s říjnovými platbami. A třebaže se podle BPA nejednalo o nic dramatického, nedá se vyloučit, že problémy budou i v budoucnu.

„Minimálně rok dva budou pro český sport, hokej nevyjímaje, velmi složité,“ konstatoval také manažer pardubického hokeje Zbyněk Kusý. Ví, o čem mluví. Už před Vánocemi počítal s tím, že rozpočet klubu klesne o deset až třicet procent, a na platech krizi pocítí nejspíše i hráči, kteří budou vydělávat o třicet až čtyřicet procent méně.

Podobně to vypadá i v Jágrově Omsku. Klub má finanční problémy a podle některých zpráv je jen otázka času, kdy Jágr v ruském klubu skončí. „S ohledem na blížící se krácení rozpočtu je těžké si představit, že tak fantastická výše smlouvy přetrvá,“ spekuluje ruský tisk. Je dokonce možné, že se po skončení sezony Jágr vrátí do NHL. „Teoreticky to možné je. Je to ale otázka tří stran: jestli ho někdo bude chtít v Americe, jestli ho pustí Omsk a jestli to bude chtít sám Jarda,“ vysvětloval situaci Jágrův agent Jaroslav Zídek.

Nejen v krizi ale musí rodiče, které lákají představy o tom, jak se jejich dětem houpají na krku medaile ze světových šampionátů, počítat s tím, že za koníček svých dětí pořádně zaplatí. Hokej je velmi nákladný sport už od nejmenších žáčků. Podle odborníků by malí kluci nebo i holky měli začínat s hokejem nejpozději okolo sedmi let, pokud mají získat dobré základy. Hokejové kluby ale začínají s nábory nováčků už v mateřských školkách pro děti od čtyř let. Podrobněji viz Na kolik přijde budoucí hvězda NHL.

Cesta mezi mantinely

Jak vlastně vznikla nejrychlejší hra na světě, která dokáže rozvášnit davy a v obvykle „upozaděných“ Češích vyvolat pocity vlastenectví? Kořeny ledního hokeje sahají hluboko do minulosti. Vyobrazení různých her se zahnutými hokejkami a kulatým míčkem se objevovalo už ve starověku. Například v národním muzeu v Aténách je k vidění obraz chlapců hrajících se zahnutými holemi a míčkem z doby asi pět tisíc let před naším letopočtem. I obrazy některých vlámských mistrů z šestnáctého století zachycují muže na ledě, kteří míří holí na míčky, i když prozatím bez soupeře, na cíl. Byl to tehdy spíše jakýsi golf na ledě. A podobná svědectví existují i z mnoha dalších míst Evropy i Ruska.

Lední hokej, jak jej známe dnes, dala ale světu Severní Amerika. I když jí to trvalo také zhruba dvě stě let. Když v šestnáctém století pronikli Francouzi do kraje Velkých jezer, hráli tam indiánské kmeny Huronů nebo Irokézů na suchu i na ledě hru s holemi a míčkem. Tehdy jí říkali baggataway. Evropští vojáci s sebou zase přinesli hru založenou na podobném principu – hoguet. A odtud se vyvinul i název, který se používá dodnes – hokej. Z obou her se o něco později vyvinul lacrosse, který se hraje na ledě i na suchu, ovšem bez bruslí.

Když se pány Kanady stali Angličané, dovedli do země hru hurling, kterou se naučili v Indii a jež silně připomínala pozemní hokej. Ve volném čase se pak vojáci anglického pluku učili bruslit v přístavech Kingston a Halifax a hry, které znali, postupně přenesli na led. To bylo zhruba v polovině devatenáctého století.

O nejspíš poslední krok k lednímu hokeji se zasloužil Montreal, kde hru na ledě provozovali studenti z univerzity. Poprvé postavili do branky brankáře, soupeř, který ho neměl, mohl použít menší branku. Odtud byl už jen krůček k prvním pravidlům a prvnímu utkání v ledním hokeji pod střechou.

Psal se 3. březen 1875. Na ledě se tehdy objevil i předchůdce puku – plochý a kulatý kus dřeva, jenž nahradil míček. Když v roce 1900 proletěl vystřelený puk brankou a zranil diváka, došli hráči podle „legendy“ koupit do přístavu starou rybářskou síť a zavěsili ji do branky. Časem pak – aby puky stále nelétaly mimo hrací plochu – vznikly mantinely. A tak krok za krokem mířil hokej ke své dnešní podobě.

Hokejový zázrak se dědí

Jak to, že je Československo, resp.  Česká republika v hokeji vlastně tak úspěšná? Sportovní komentátor Robert Záruba, kterého si většina hokejových fanoušků spojuje se všemi velkými úspěchy reprezentace posledních let, říká, že v Česku se od začátku projevila určitá šťastná sportovní nátura. „Nemám rád zevšeobecňování, ale fakt je, že tehdy v sobě první hráči a první hvězdy spojovali základní hokejové dovednosti, které můžeme sledovat dodnes. Dnešní hokejisté si absolutně neuvědomují, že na začátku byl nějaký hráč, jehož způsob hokejového myšlení, které se léty vyvíjelo, přebírají. Český hokejový zázrak se u nás dědí,“ vysvětloval Záruba v pořadu Historie.cs.

Podle něj záhada, proč země, která nemá led a sníh ve městech déle než týden v roce, konkuruje státům jako Kanada, Švédsko, Finsko nebo Rusko, spočívá právě v hokejovém dědictví. Je to ve schopnosti převzít herní umění a v souběhu vlastností, které tady byly v prvních týmech od samého začátku.

Navíc má hokej pro Čechy ještě jeden zásadní význam. Možná i díky tomu se dá lépe odpovědět na otázku, zda je hokej v tuzemsku oblíbenější než fotbal. Hokej je pro Čechy politikum. Jen u málokterého státu se historie moderních světových dějin promítla do tak apolitické činnosti, jakoo je lední hokej. Historik a sportovní publicista Miloslav Jenčík je přesvědčen, že hokej hraje v tuzemsku tuto roli od prvních chvil, kdy průkopnické bandy, které kdysi hrály hokej s míčkem, začaly hrát kanadský hokej s pukem.

Význam hokeje se projevil hned v jeho oficiálních začátcích před první světovou válkou, kdy vrcholily snahy o co největší osamostatnění Čech v rámci Rakouska-Uherska, pokračoval sportovními duely s nacistickým Německem a později Sovětským svazem. „Vzájemné mače mezi nejen sportovními rivaly mnohdy představovaly pro deprimovanou společnost jedinou, byť morální, možnost svého tyrana pokořit. Vítězství našich hokejistů, jako například v roce 1938 nad Německem a v letech 1949 a 1969 nad Sovětským svazem, se tak stala impulsy, na které reagovala celá společnost,“ vysvětloval Vladimír Kučera v pořadu Historie.cs.

Dnes podle něj sice étos „hokejového vlastenectví“ postupně mizí a hokej se pomalu stává opět hokejem, přesto se mnozí často snaží vidět v oslavě sportovního triumfu víc než jen prostou, spontánní radost. O tu jde ale především. Ať se jedná o hokej, nebo o fotbal.

Top 5 nejsledovanějších sportů v Česku
(v procentech)