Stále více českých investorů prý přechází od zavedených forem zhodnocování peněz k sázení. Pomohl tomu internet. Žádná oficiální statistika k tomu sice není, ale když se zeptáte v několika pobočkách sázkových kanceláří, tak vám dámy, které si za celý den ne vždy často popovídají, rády sdělí, že hodně takových lidí k nim začíná chodit. Třeba nedávno mi jedna při zavedení řeči ráda řekla, že tu před chvíli byl pán a ten naštvaně založil to sázkový konto po internetu, na který vložil sto tisíc korun. Představte si to pane, sto litrů…. Že prý to vytáhl z nějakýho fondu, či co, protože to stejně prodělává a on chce jet v létě na dovolenou s milenkou k moři. Tak si vsadí a uvidí, že má prý jistotu zhodnocení větší, než kdyby čekal na to, až mu ty podílový listy, nebo jak se to jmenuje, začnou vydělávat.

Když se člověk podívá do médií, sázkové kanceláře jsou na tam doslova od první do poslední stránky. A jak si všímají média, něco to naznačuje. Třeba Neviditelný pes říká ,že masivní inzerce sázení po internetu naznačuje, že ten, kdo ji zadává čeká masivní zisky. A v tom je to špatně. To je podle autora úvahy důvod, aby byla poslanecká sněmovna postavena mimo zákon jako zločinecká organizace. Škarohlídi prý mají být ale v klidu, protože to myslí v nadsázce. Stát si všiml „jen“ toho, že lidi stejně sázeli na internetu hromadu peněz, ale kvůli chybějícímu povolení do státní kasy z toho nepřitékalo nic. Takhle je to aspoň „doma“. Hazard je pro hodně lidí něco, čím opovrhují, ale z pohledu státu, není co řešit. A nebo je?

Paradoxně ale souhlasím i s tím, že legalizace sázení po internetu není nic, co bychom si mohli závidět. Každá věta má své ale … Za tím ale se může schovat třeba to, že pokud bychom zákon, který online sázky povoluje neměli, přišli bychom do platnosti nového zákona o loteriích možná o další dvě až tři miliardy korun. I přesto, že souhlasím s tím, že ne všechno se dá měřit penězi. Strohá restrikce ale také není efektivním řešením. A ukazuje se, že opravdu nic není zadarmo. Cena je daná a je jen opravdu na nás samotných, jak se k „věci“ postavíme. I přes kritiku, že tímto principem za chvíli můžeme čekat povolení alkoholu za volantem, užívání drog, případně jiné, agresivnější přestupky proti společenským pravidlům.