Policejní prezident průkopníkem představ ODS.

Naprosto kontraproduktivní jednání celé politické scény, pracující proti faktickému a zatím nejúspěšnějšímu vítězi voleb Topolánkovi, tedy k pověření Pavla Béma jednáními o nové vládě, se odrazilo i v Otázkách na ČT1, kde politiky z celé plejády zúčastněných reprezentoval jediný Aleš Hřebíček z ODS, stínový ministr dopravy. Rovněž tématu, kterým byl „bodový systém,“ politické aspekty nedominovaly, byť se je Václav Moravec snažil čas od času oživovat. Přesto průběh debaty i její samotné moderování lze tentokrát označit za zdařilé.

Pozitivní bylo i zjištění, že nejen besedující (bez vymezení funkcí: Vlasta Rehnová, Petr Moos, Zdeněk Bambas, Vladimír Kotrouš, Martin Spryňar, Ondřej Běhal...), alespoň převážně, ale i průzkumy veřejného mínění přijímají nová pravidla spíše s povděkem. První výsledky, týkající se počtu zemřelých na silnících asi nemůžeme brát jako konstantní, stejně jako chování řidičů. Je to pravděpodobně především důsledek šoku a nejistoty co bude dál, jak se bude chovat policie. Nicméně počátek účinnosti nové právní úpravy zřetelně ukázal, že nad „liberálně“ šoférujícími Čechy se musí vznášet pořádný bič, aby se trochu ukáznili. Zda zůstane více lidí mezi námi a méně v márnicích, bude teď záležet jen na policistech. Na tom, jak budou důslední, a hlavně, jak racionálně budou s mocí, kterou disponují, nakládat.

V tomto ohledu není příliš šťastné, když je předem avizováno, a v Otázkách jsme to neslyšeli poprvé, že policisté budou jako dosud tolerovat desetikilometrové překročení rychlosti ve dne a nejméně dvacetikilometrové v noci. Aleš Hřebíček také správně připomněl, že zákon s ničím takovým nepočítá, resp. neumožňuje. Existuje samozřejmě dost (technických) důvodů pro aplikaci jisté tolerance, ale soudím, že není nutné metodické pokyny institucí nezastřeně vytrubovat do světa. K takovým, svým způsobem obranným, prohlášením samozřejmě přispívají i různé aktivity médií, která naprosto iracionálně argumentují „očima přilepenýma na tachometru, odvádějícími pozornost od samotného řízení“ a pod. Dobrým příkladem takto zavádějícího dokazování byla i fabulace šéfredaktora Světa motorů s předjížděním kombajnu na bílé čáře. Jeho příběh ve své podstatě jen nabádal k nedisciplinovanosti, k porušování předpisů tam, kde pro to existují jen subjektivně omluvitelné důvody.

Policejní prezident subjektivní interpretaci pravidel od novinářů - a následně od kdekoho - také schytal. Samozřejmě po právu, leč osten pochybnosti tu přeci jen zůstává. A nejeden. Prvním je selektivita, s jakou si MFDnes vybírá své „oběti,“ druhým pak samo počínání jejích zaměstnanců. Jestliže po delší dobu dokázali sledovat Husákovu inkorektní jízdu, museli se pohybovat přibližně stejnou rychlostí jako on, tedy rovněž v rozporu se zákonem. Pokud se z takového průběhu událostí vyvozuje závěr, že jde přeci o vysokého funkcionáře, který by měl jít příkladem, tak skrytě se potlačuje zásada rovnosti před zákonem, na níž je celá akce (pomineme-li politické konsekvence) vlastně postavena. Proto kritika Husákova „pokání“ není podle mého názoru férová, nýbrž opět účelová. Okolnosti neumožňují exaktní posouzení celé věci a je třeba vycházet pouze z tvrzení redaktorů a jejich neformální akceptace ze strany policejního prezidenta. Lze-li jeho gesto považovat za objektivně nedostatečné, jsou na řadě redaktoři a mohou dát své řidičáky k ledu na dobu podstatně delší.

K celé záležitosti můžeme, samozřejmě opět budeme-li chtít, přistupovat i z druhé strany, tedy s humorem. Husák svým jednáním totiž experimentálně ověřil, že cesta na kterou se chce vydat ODS v osobách možných ministrů vnitra a dopravy (Langer, Hřebíček), je možná. Úvahu o zvýšení hranice maximální rychlosti na (některých) dálnicích o 20 až 30 kilometrů za hodinu totiž Aleš Hřebíček nepopřel. Evidentně se mu to však neříkalo dobře, když v příspěvku těsně předcházejícím Petr Moos varoval před rapidním růstem kinetické energie vozidla v závislosti na zvyšování rychlostí. Riziko demonstroval to na vzorcích, které údajně napsal rukou cestou do studia. Lze jen doufat, a vypsané křivky tomu nasvědčovaly, že tak nečinil za jízdy autem při jeho řízení.

ČT1 nešetřila ani (stále úřadujícího) ministra dopravy Milana Šimonovského, když promítla šot v němž zmateně vysvětloval relace mezi chybami tachometrů a faktickou rychlostí, odchylky radarů nevyjímaje. Řekl bych, že byl mimořádně indisponován a tímto jediným šotem to schytal podstatně intenzivněji než Husák v právě probíhající kampani. Podobné záběry mohou mít zničující účinky, neboť relativizují relevanci předcházejících i následných vyjádření příslušného subjektu. Možná i tato skutečnost byla důvodem, že Šimonovský se, přes pozvání, pořadu nezúčastnil.

Další komentáře a zajímavosti na: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm